Tomáš Halík odpovídá na prohlášení Federace židovských obcí

Vážení čtenáři,

dostala jsem od profesora Tomáše Halíka jeho stanovisko a velmi ráda vás s ním seznámím. Za sebe můžu jen říct, co jsem napsala posledně: Je suis Halík.

Je velmi smutné, že v této době naprosto chybí morální autority jako byli Václav Havel, nebo Karel Schwarzenberg, o nichž nepochybuju, že by se Tomáše Halíka zastali a jeho stanovisko s ním sdíleli. O to cennější je, že Tomáš Halík znovu nese na trh svou kůži a staví se na stranu humanity, etiky a dodržování mezinárodního práva.

Odpověď na prohlášení Federace židovských obcí v ČR
V Praze, 1. června 2025

Vážení členové Federace židovských obcí v ČR,
dlouho vyhlížím alespoň jednoho spravedlivého mezi náboženskými
představiteli Židů v ČR, který by jasně odsoudil válečné zločiny, páchané
Netanjahovou vládou v Gaze. Právě od věřící komunity bych čekal čestné a
statečné: „Ne v našem jménu! – a to bez výmluv a relativizací. Právě od ní bych
čekal, že se budou hlasem naší společné víry v Hospodina, který se zastává
sirotků a vdov, a nikoliv hlasem politiků izraelské vlády.
Místo toho nyní čtu s  hlubokým zklamáním, bolestí a rozhořčením Vaše
nešťastné prohlášení, kterým zcela neseriózně zkreslujete mé postoje, urážíte
mne a riskujete tím ztrátu jednoho ze svých upřímných přátel a podporovatelů.
Vaše stanovisko mi připomíná podobně nešťastný postoj některých katolických
kruhů, kteří – jako u nás Dominik Duka – se snažili popírat či bagatelizovat
rozsah a vážnost sexuálního zneužívání katolickými duchovními, protože prestiž
instituce byla pro ně víc než pravda a solidarita s obětmi. Jistě víte, že jsem
proti tomuto pokrytectví ve vlastní církvi vystupoval a že zejména papež
František veškerou klerikální sebestřednost a sebeobhajobu odsuzoval. Toto
přirovnání ovšem kulhá v tom, že Netanjahova vláda koná zločiny ještě
nesrovnatelně horší: zločiny proti mezinárodnímu právu i elementárním
zásadám lidskosti, nese na rukou krev desetitisíců nevinných, zejména žen a
dětí. Opravdu máte před tím zavřené oči a srdce? Opravdu Vám to nestálo za
zmínku ani jediným slovem ve Vašem prohlášení?
Kdo se nedokáže pravdivě a kriticky podívat do vlastních řad, ztrácí pro
mne veškerou věrohodnost. Kdo se ideologicky identifikuje jen s vlastním
etnikem, náboženskou institucí či politickou stranou natolik, že ospravedlňuje i
její neospravedlnitelné činy, kdo je natolik zaujat bolestmi „svých vlastních“, že
ztrácí empatii vůči utrpení druhých, ztrácí smysl pro skutečnost, pro pravdu a
spravedlnost.
Po celý život považuji za svou mravní povinnost vystupovat proti zlu a násilí
„padni komu padni“, ať křivdy páchají nacisté, komunisté nebo katolíci, „čeští
vlastenci“ (vůči sudetským Němcům), Palestinci či Izraelci. V tom je můj postoj
opravdu celoživotně konzistentní.
Vy píšete o mém „dlouhodobém a konsistentním postoji“, ale zkreslujete ho,
nestydíte se předhazovat mi dokonce šíření antijudaismu. To zcela odmítám jako

absurdní a urážlivé. Zamlčujete, že se celoživotně angažuji proti všem formám
antisemitismu a antijudaismu, že za svou angažovanost v křesťansko-židovském
dialogu jsem byl ve varšavské synagoze odměněn čestným titulem „Muž
smíření“, že po barbarském útoku Hamásu vůči Izraeli jsem pomohl
zorganizovat modlitební večer za oběti a proti terorismu v našem kostele se
zástupci křesťanů, Židů i muslimů v rámci iniciativy Společný hlas, které se
mnoho let věnují. Jasně jsem se vyslovil proti neospravedlnitelné teroristické
akci Hamásu, a jasně řekl a napsal, že uznávám právo a povinnost Izraele
chránit své občany.
V zájmu pravdy a spravedlnosti je však třeba vidět i druhou stránku. Proto
odsuzuji nynější politiku izraelské vlády a jsem v tom zcela za jedno
s množstvím čestných poctivých Židů při masových demonstracích v Izraeli i
v zahraničí a s mnoha představitelů židovství, mluvím stejně jako např. izraelský
expremiér Olmert. To jsem očekával také od vás. Ty všechny také obviníte
z antijudaismu?

Má kritická slova vždy byla a jsou jednoznačně a adresně cílena právě
vůči nynější Netanjahově politice a vůči vůči těm, kdo ji omlouvají a nesou
tedy morální spoluvinu za její zločiny. Je proto naprosto nestoudné vinit
mne z nějakého nepřátelského postoje vůči Židům a židovství jako
takovému.
I ve Vašem pamfletu – v odkazu na mé texty- může nezaujatý čtenář najít mé
stanovisko: „Ano, v tomto konfliktu stojím na straně Izraele, ale nikoliv na
straně jestřábů současné izraelské vlády včetně populistického premiéra
Netanjahua, jehož nezodpovědná politika dlouhodobě zostřovala vztahy mezi
oběma národy, zejména na okupovaném území, a která nyní nepřiměřenou
válečnou reakcí dostává Izrael do mezinárodní izolace a přispívá
k nebezpečnému růstu antisemitismu. Náboženští fundamentalisté a političtí
extrémisté v Netanjahuově vládě paradoxně splnili přesně to, co Hamás
zločinným útokem 7. října sledoval: vyprovokovat Izrael k nepřiměřenému
„kolektivnímu trestu“, a tím znemožnit připravované sblížení Izraele
s arabskými státy, zmobilizovat proti Izraeli arabský svět, mezinárodní veřejné
mínění, a to nejen mladou generaci a politickou levici, ale nakonec i americkou
vládu, nejdůležitějšího spojence Izraele. To vše nyní bohužel nastalo. Nelze
vyloučit, že kdyby Izrael nereagoval takto brutálně, mnohé arabské státy by se
distancovaly od Hamásu a proces dialogu mezi umírněnými arabskými státy a
Izraelem by pokračoval a situace v celém regionu by mohla vypadat jinak. To
jsou však jen spekulace – nyní jsou tyto naděje zmařené.“

Ano, 7. října jsme všichni stáli na straně Izraele a jeho vlády. Všechny má
vystoupení jsou motivována zejména zneklidněním, že nynější politika
Izraele působí vzrůst antisemitismu a antijuadaismu, proti němuž jsem
celoživotně bojoval. Zneklidňuje mne, že dnes oprávněný hněv vůči nynější
politice Izraele u řady lidí bohužel přerůstá v nový antisemitismus, který
opravdu není – jak tvrdíte – důsledkem vzniku státu Izrael nebo tisícileté historie
antisemitismu. Tuto současnou neblahou emocionální reakci vyprovokoval
Netanjahu a nese za ni hlavní odpovědnost.
Váš argument, že je to demokraticky zvolený politik, považuji za klišé: i Hitler
v Německu, komunisté u nás a Trump v USA byli demokraticky zvoleni, avšak
to nijak neospravedlňuje jejich čin. (Možná to může být důvod k zamyšlení nad
stavem společnosti, která si takové politiky svobodně většinově volí).
Váš argument, že Výzva ke změně politiky české vlády neobsahuje výzvu
k propuštění rukojmí, je zcela absurdní – ta výzva byla adresována české vládě,
a ta rukojmí nezadržuje. Navíc v té výzvě bylo jasně řečeno, že útok Hamásu
odsoudily všechny státy EU a podpořily právo Izraele na legitimní obranu.
Pokud se týká památky obětí holokaustu (opět mohu doložit, že jsem v řadě
svých kniha přednášek hovořil o teologickém významu této reflexe, o „Bohu po
Osvětimi“), opravdu mi schází z Vašich řad hlas podobný mému oblíbenému
mysliteli Emanueli Levinasovi), že právě tato památka by měla Židy
zavazovat k solidaritě s obětmi všech etnických čistek, zabíjení nevinných a
zbavování lidí práva na svou vlast a své domovy. Pokud neuznáváme
univerzální platnost jistých etických zásad, zrazujeme naši společnou víru ve
Stvořitele, Otce a Pána všech lidí. Politicky zneužívat památku obětí holokaustu
jako štít vůči jakékoliv kritice izraelské politiky a kritiky této politiky šmahem
dehonestovat jako antijudaisty či antisemity považuji za nepřijatelné.
Přestože Vaše prohlášení a Vaše mlčení k zločinům v Gaze bylo pro mne velkým
zklamáním a zraněním lásky, modlím se za uzdravení našich vztahů ve světě tak
plném nenávisti. Té nesmíme podléhat a dále ji roztáčet.
Jestli je pravda, že vaše stanovisko, nepodepsané žádným jménem, je skutečně
vyjádřením názorů všech členů všech uvedených komunit a je to opravdu
jednotný názor věřících Židů v ČR, vede mne to jistě k pochybnostem, zda
pokračování dialogu je možné a smysluplné. Přesto chovám naději, že to není
poslední slovo z vaší strany. Zápasím v srdci o sílu a ochotu v něm pokračovat,
třeba i formou osobního setkání.
Tomáš Halík