Monika Le Fay
.
Možná byli vždycky takoví, možná jsme si toho jenom nevšimli. Některé znám z dob disentu, jiné z počátku devadesátých let, některé z nich neznám vůbec. Spojuje je nechuť k současnému světu a mladým lidem, trvají na tom, že auta se spalovacími motory jsou nejlepší, klimatická krize neexistuje, MeToo je výmysl, děti by se měly bít podle uvážení jejich rodičů, kteří je také mohou zneužívat, rasismus je správný, vraždění dětí v Gaze děláme pro záchranu naší civilizace a nejlepší volbou je Trump. Možná by stálo za to ty výroky začít sbírat a sestavit z nich divadelní hru.
Momentálně některým z nich leží v žaludku Linda Bartošová, rozhlasové poplatky a rozhlas jako takový. Domnívají se, že by ČrO neměl vyrábět podcasty, protože oni sami vyrábí podcasty, které nikoho kromě jim podobným nezajímají. Tak se dětinsky pokouší vyrábět petice a poštvávat lidi, protože si zřejmě myslí, že touto manipulací dokážou zrušení podcastu Lindy Bartošové a možná, kdo ví, někdo nabídne vysílání právě jim. LOL.
Rádio Wave poslouchám od doby, kdy jsme tam s Láďou Heryánem před mnoha lety vzpomínali na Ivana Martina Jirouse. Zjistila jsem totiž už tenkrát. před třinácti lety, že je to stanice spíš než pro mladé možná vysílání pro mladé duchem. Hodně věcí stojí za doporučení, pravidelně například poslouchám jejich podcast o literatuře Lit. Představa některých lidí, že se vrátí doba jejich mládí a v rádiu Wave zase znovu pofrčí rasistické vtipy, ponižování žen, nebo řeči stárnoucích bílých fotrů, vzpomínajících na jejich zásluhy, je absurdní.
Jeden z takových podcasterů, jehož největší úspěch je, když si ho poslechne či přečte dva tisíce lidí, nedávno říkal, že mé texty nemají žádný dosah. Už dlouho nesleduju návštěvnost, zeptala jsem se tedy webmasterů, jak jsme na tom. V září byla největší návštěvnost za den 24 000, celkově přes 1 000 000 návštěvníků. Přesto, že všechna témata, která tady společně s dalšími autory otevíráme, nejdou po srsti a nekopírují tenhle pseudokonzervativistický trend.
Ale hlavně, i kdybychom měli čtenářů jenom pár set, témata, která jsme tu za ta léta zmínili, přešla v některých případech do velkých médií, v jiných dokonce i k soudu. Některá mají ambici přepisovat čítanky. Nejsme poplatní vůbec nikomu, nepíšeme na objednávku, nebo podle toho, kdo nás sponzoruje.
Píšu, protože mi něco tak hne žlučí, že to nevydržím a za ta léta si vždycky říkám, že mi nakonec nezbyde už asi nikdo, takže jsem vždy mile překvapená ohlasy a podporou.
V poslední době mám čím dál tím víc pocit, že lidé a často bohužel i profesionální novináři – publikují kvůli lajkům a kvůli dosahu, než že by je zajímalo přinést něco objevného.
Nemile mě naopak nedávno překvapilo při poslechu podcastu Marie Bastlové, že bývalý šéfredaktor Respektu advokát Tomáš Němeček (kterého jsem se tu nedávno zastávala v kauze Reportérů ČT), o sobě mluvil jako o někom, kdo má vliv na rozdílení novinářských cen a kdo oceňuje zejména časopis Echo. Kdo mě sleduje, ví, že jsem tento dezinformační plátek žalovala, protože vylhal text o dětech z naší rodiny, kde nařknul kromě jiného z podjatosti soud a OSPOD, psal nepravdy ohledně opatrovnického řízení, vymyslel si, že jsem něco organizovala v době, kdy jsem byla v Sofii atd. Městský soud echáčkům uložil, že musí text přepsat.
To je jen jedna dílčí zkušenost. Echo lhalo i ve vážnějších věcech. Lhalo o Barnevernetu, lhalo o Ukrajině. Každý, kdo s touto žumpou vůbec diskutuje, je stejný jako ten, kdo diskutuje s Parlamentními listy – pouze se umaže. Jediná možnost je ignorovat je.
Parlamentním listům nedávno poskytl rozhovor můj dlouholetý kamarád, který se stejně jako Saša Vondra zúčastnil Konzervativního kempu, sjezdu lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou konzervativní, jako je např. Jakl, Semín, Macinka, Budil, manželé Jochovi, Balšínek, Dostál, Kobza, Stoniš, nebo Juchelka.
Prorůstání a symbióza bývalých disidentů s dezinformátory a proruSSKými chudáky je naprosto bizarní. Sašovi Vondrovi jsem posílala svůj podpis Charty, byla jsem ho podpořit na soudu, s jeho ženou jsme strávily 48 hodin na cele předběžného zadržení. Ten druhý, kamarád Ludva, je dokonce kmotrem jednoho z našich dětí. Co se jim stalo? Bylo to v nich vždycky, jen to nebylo vidět? Nebo stačilo, aby zemřel Havel a Schwarzenberg – nebo v případě Ludvy jeho žena, která ho zřejmě držela na řetězu – aby z nich začaly lézt takové věci?
Jako z Havlových groteskních dramat pak působí fakt, že lidé z Echa dostávají prostor v Knihovně Václava Havla. Asi to není divné, když vím, že ten můj kamarád léta podniká výlety po vlasti spolu s kulturním redaktorem Echa a spisovatelem, který v KHV řídil program. Prostě když máte někoho za kamarády, tak vám asi nepřijde divné, že jeví fašistické a rasistické tendence, anebo nad tím přivřete oči. Prostě volně přejdete od Havlových a Gándhího k Trumpovi a Putinovi a je to.
Člověk, který mě před více než třiceti lety vzal na Leni Riefenstahlovou, nyní říká, že to, co se šíří z USA (myšleno tzv. levicový progresivismus) je horší, než komunismus. Člověk, který se přátelil s Olgou Havlovou a po listopadu mě seznámil s lidmi jako byl Magor a Pavel Zajíček.
Dnes Ludva poté, co skončil v České pozici, kde pracoval pro Babiše, už asi jenom sedí a nadává.
A doporučení Saši Vondry nikoho nezajímají; jeden jediný tweet Dominika Haška o tom, že by lidé měli volit Kamalu, četlo jen v USA přes 2 000 000 lidí,
Jojo, časy se mění.
Nejlíp podstatu tzv. konzervatismu shrnula asi Bette Midler.
Loading…