Je Jan Lipavský následovníkem Karla Schwarzenberga, nebo jím byl a už není?

.

Jak jsem tu zmiňovala, že pár dní předtím, než Karel Schwarzenberg zemřel, jsme si psali o Gaze a já mu děkovala za Jana Lipavského – kterého označil za našeho nejlepšího ministra zahraničí – tak to jsem ještě netušila dvě věci.

Za prvé, že bude Lipavský ve vleku lidí, kteří jsou takzvaně pro Izrael – čti zbrojního byznysu s Izraelem – a za druhé, že se bude usmívat na Fialu, který se vůči Pirátům zachoval natolik nečestně, že tím získal u svých voličů přezdívku Profesor Podraz, a s viditelnou radostí přijme jeho nabídku zůstat ve vládě. (Která btw drží jen proto, že její alternativou jsou náckové a populisté. Kdyby tu existovala demokratická opozice, musela by vládu vedenou předsedou strany, která je propojená pupeční šňůrou s IT byznysem přisátým na státní zakázky, okamžitě shodit.)

Kníže nikdy nejednal nečestně; naopak se choval slušně i ke zmetkům jako je Zeman. Mohla bych tu vysázet za ta léta mnoho případů, kdy se zachoval jako křesťan v tom opravdovém slova smyslu (nikoliv jako nějaký tradičně konzervativní zlý národovec). Že by snad někomu něco neřekl do očí, to si ani nedokážu představit.

Kromě toho, že měl slušné vychování, nebyl křivák. Vůči loutkám jako je poradce vlády, se vymezil, čímž vyvolal Pojarův hněv (známá kauza článku, který Schwarzenberg napsal společně s Tomášem Petříčkem a Lubomírem Zaorálkem a který se týkal znemožnění vzniku samostatného Palestinského státu anexí osad na Západním břehu). Jeho postoj k Palestině jsem tenkrát moc nechápala, ale respektovala. Dnes mi je líto, že tu není a nemůžu s ním o tom mluvit. Nepochybuju, že by se nebál vystoupit proti všem tak, jako to udělal při hlasování ve Sněmovně o domnělém antisemitismu, kdy řekl, že kritika Izraele a antisemitismus není totéž.

„Kritika Izraele není antisemitismus.“

Tesat do kamene!

Dobře věděl, co všechno se dá zneužít a jak je třeba být opatrný při nakládání se svobodou. Zcela jistě by k porušování lidských práv nemlčel, jako dnes mlčí ti, kteří se jeho odkazem ohánějí.

Ruku v ruce s tím šla jeho vlastnost, kterou měl zřejmě už v DNA po svých předcích, že stranil pravdě a nenechal se zastrašovat žádným nátlakem, výhrůžkami, sliby, či deklarovanou výhodností. Zřejmě po těch staletích střídání období majetku a nemajetnosti, svobody a exilu, vlivu a bezvýznamnosti se na všechno lidské pinožení díval s určitým nadhledem, který nám chybí.

Srovnání Lipavského se Schwarzenbergem tudíž kulhá na obě nohy a já si sypu popel na hlavu, že mě to někdy napadlo.

P.S Foto je z pohřbu Karla Schwarzenberga. Ve smutku nad tím, že zemřel, a se slunečními brýlemi, které jsem měla kvůli úrazu oka, jsem zřejmě podlehla naději, že tu má nového zástupce. Brýle už naštěstí nenosím a klapky z očí mi spadly. Jakkoliv můžu chápat logiku, že v této situaci je nejvíc naše zahraniční politika vůči Kremlu, tak odchodem Lipavského z vlády by se v tomto ohledu vůbec nic nezměnilo. Protiruský kurs by jistě Fialova vláda zachovala a udržela, ten s jedním ministrem nepadá.

Rok je velmi krátká doba a může se klidně stát, že strany, za které by chtěl Jan Lipavský v budoucnu kandidovat, se do Sněmovny nakonec ani nedostanou, nebo mu nenabídnou takové místo, jaké by si sám přál.

Co bude potom dělat?

Jedno je jisté: žádným následovníkem Karla Schwarzenberga se nestal.