Dětští uprchlíci z Řecka přistáli v Německu

Za nulového zájmu české veřejnosti včera v Hannoveru přistálo letadlo se 47 sirotky z řeckých ostrovů. Po povinné karanténě půjdou do německých rodin.

Jsou to děti bez rodičů nebo děti na útěku, které nedoprovází dospělá osoba. Je jim od sedmi do sedmnácti. Jsou ze Sýrie nebo z Afghánistánu. Na ostrovech zůstává takových dětí dalších pět tisíc.

Naše rodina se přihlásila jako náhradní pro dva takové malé uprchlíky. Několik dětí už máme, ať už biologických či přijatých. Máme dost místa, času i trpělivosti a nepřijde nám zatěžko pomoct někomu, kdo to potřebuje.

Od samého počátku, kdy s iniciativou na přijetí sirotků přišla europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), je ale vidět naprostý odpor, neempatie a zatvrzelost, s níž představitelé státu pomoc dětským migrantům odmítají. Přitom se bavíme o padesáti dětech – a Česká republika by jich klidně zvládla pět set. Klidně i pět tisíc dospělých s rodinami. Za normálních okolností i padesát tisíc.

Nouzový stav bohužel nyní hraje do noty odpůrcům, kteří nám zadrátovali hranice a kromě viru se nejvíc obávají všeho cizího – muslimů, křesťanů, ateistů, Syřanů, Afgánců, Afričanů, migrantů a uprchlíků, včetně kojenců, batolat a dětí školou povinných.

Němci naproti tomu postupovali odpovědně a v souladu s Evropskou unií a děti přivezli. Čtyřicet sedm malých lidí má nyní šanci na lepší budoucnost. Je to zoufale málo, ale i tak díky za ně!

Zatímco my jsme se hádali o zabijačku a nošení roušek v lese a byli svědky vyvolávání apokalyptických představ o konci světa, v Německu úplně normálně dětí z řeckých ostrovů přistály a rozjely se do všech stran. Malé děti, které potřebují bezpečí a lásku stejně jako všechny ostatní na celém světě.  

Nic nevypovídá o naší vládě a vedení státu tolik jako skutečnost, že my jsme nedokázali zachránit ani jedno.