Co můžeme udělat, když máme najednou tolik volného času?

Věnováno Brigitě Ptáčkové.

Naše současná domácí karanténa mi nepřijde až tak těžká, a to z toho důvodu, že jsem se na ni chystala v podstatě celý život a v posledních několika letech dost intenzivně. Člověk, který nepočítá s tím, že se může octnout v nemocnici, ve vězení nebo v blázinci, je někdy okolnostmi donucen, aby se zastavil. Je proto mnohem lepší nečekat, až to osud udělá za nás a naučit se pravidelně zastavovat sami. Každou neděli, každý všední den, ideálně několikrát denně.

Nakonec jsem o tom vydala knihu – jak vydržet, i když se to vydržet nedá.

Jak jsem psala nedávno, jsem daleka cynismu, s nímž někteří lidé doporučují karanténu jako nejlepší věc na světě. Pro lidi, kteří jsou osamělí, nebo mají své blízké v jiných městech, zemích, či dokonce na jiných kontinentech, může být karanténa skutečně tím nejžalostnějším životním obdobím. Pokud však nejste úplně sami a odkázáni na pomoc ostatních, můžete pro sebe i z nuceného klidu vytěžit něco velmi užitečného.

Minimálně si můžete udělat v životě pořádek. Zbavit se nepotřebných věcí, vztahů, myšlenek i dalšího všemožného balastu, který na sebe celý život nabalujete. Až se ho zbavíte, výrazně se vám uleví. A kdoví, možná budete i moct lépe dýchat.

Žádná světoborná věc, převratný vynález, objev či filosofická teze nikdy nevyplynuly z hluku, rambálu, ve společnosti pokřikujících lidí, u puštěné televize nebo při popíjení piva.

Každá věc, která za něco stála, vznikla v samotě. Někdy ta samota trvala s přestávkami i mnoho let. Jako člověk, který většinu života nejraději něco četl nebo psal, mám pro samotu pochopení. Vyhledávám ji a jsem bez ní nesvá. Na člověku se dá krásně poznat, i když je pouze zvyklý čas od času meditovat.

Opakovaně poslouchat v narvané pražské hale Leonarda Cohena byl životní zážitek, zcela určitě umocněný jeho několikaletým pobytem v buddhistickém klášteře. Bez vedlejších efektů, okázalých kostýmů či hluku zpíval celývečer sám a lidé ani nedutali.

I Zuzana Čaputová prý pravidelně medituje. Filmový režisér David Lynch dokonce posledních několik desítek let každý den. Řekla bych, že je to na nich i v tom, co dělají, docela dobře poznat.

Co můžeme udělat, když máme najednou tolik volného času? Naučit se konečně pořádně dýchat!

Nasát do plic čerstvý vzduch a poděkovat Bohu, Vesmíru, Panně Marii, Ježíšovi, Mojžíšovi, Mohamedovi nebo Krišnovi za to, že jsme stále zdraví a naživu.

Zkoušet rozeznávat hlasy ptáků. Pozorovat je na krmítku. Starat se o ně, nosit jim jídlo a pití.

Meditovat. Jak známo, i krájení zeleniny na polívku může být meditace.

Vařit. Protože i vaření může být formou meditace.

Cvičit jógu. Nebo prostě jen cvičit.

Všechno vypnout a užívat si ticho.

Těšit se z přítomnosti našich bližních, mezi něž samozřejmě patří také psi, kočky, fretky, králíci, křečci, rybičky a hlemýždi.

Něco zasadit. V každé domácnosti se najde minimálně kus vaty a semínka řeřichy, osení od loňska, květináč a kousek hlíny. Vidět něco vyrůstat je velmi uklidňující.

Otevřít v noci okno, jít na balkon či na zahradu a pozorovat oblohu s vědomím, jak je vesmír obrovský, úžasný, krásný a nekonečný.

Začít se modlit. Doopravdy, ne jen mechanicky.

Zapálit svíčku nebo nastříkat na lustr trochu vůně, která se s rozsvícením rozlije po místnosti.

Větrat, dýchat, dýchat a větrat a být v klidu.

Můj oblíbený anglický spisovatel Jonathan Swift říkal, že tři nejlepší lékaři na světě jsou doktor Střídmý, doktor Klidný a doktor Veselý. Strach imunitu oslabuje, teplo, ticho, tekutiny a humor ji posilují.

Karanténa by mohla být skvělou dobou, kdy bychom si domů vzali někoho, kdo je sám. Představuju si, jak by se ze dne na den vyprázdnily kojenecké ústavy a dětské domovy, psí a kočičí útulky, dokonce i zachráněné květiny z květinových second handů by našly nový domov. Jenže – karanténa jednou skončí a s ní i dobrá předsevzetí. Začne zase normální chaos, stres a mumraj a děti i se zvířaty by šly zase nazpátek, odkud přišly.

Třeba se díky karanténě a nucenému klidu, který vyvolala, zrodí něco, na co svět teprve čeká – léky na nemoci a chudobu, výukové plány na empatii a laskavost v každé škole (místo povinné maturity z matematiky), sounáležitost lidí na celém světě, kteří teprve teď na vlastní kůži poznali, co to znamená, když na jedné straně světa motýl pohne křídlem a na straně druhé vznikne zemětřesení.

Nikdy nevíme, co pro nás Bůh, Vesmír či Osud chystá. Může to být výzva k tomu, abychom se stali lepšími lidmi. Šance pro naše dobro. I pro lepší svět, kde se bude dát volně dýchat. Protože takhle, jak to bylo, už to prostě dál nejde.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.