Řídit coronavirus jako firmu

„Myslíte si taky někdo, že to Bureš moc nezvládá a že mu to paradoxně nakonec může zlomit vaz? Doteď se toho moc nedělo, ale už si lidé začínají stěžovat a poukazovat na to, že místo koncepčních řešení šíří paniku, neobjednává to, co by měl zajistit jako první, nepodává včas informace, a hlavně nenechává mluvit odborníky a všude vystupuje jako loutkovodič a coronavirový král, který chce pozornost strhnout jen na sebe. Místo co by nechal mluvit někoho, kdo tomu rozumí. A teď ještě ke všemu budou jeho laboratoře dělat vyšetření za 3000, zatímco doteď to šlo za 1200. Jako by mu nestačilo, že byznys, v němž podniká, už téměř jako jediný vzkvétá,“ napsala jsem v pátek na svém Facebooku.

Od té doby se hodně změnilo. Dnes už víme, že strachu z pandemie, Babiš využil mimo jiné k tomu, aby na dnešní vládě schválil návrh zákona o evidenci skutečných majitelů, který mu pomůže legalizovat jeho byznys.

Dozvídáme se, že výjimku dostala květinářství. V době, kdy chybí dezinfekce, roušky a respirátory, otevřeme květinářství, abychom měli víc míst, odkud lze lépe šířit coronavirus? Proč? Hádáte správně, i tady má Babiš své zájmy.

Díky lidem, jako je on, jsem si v poslední době rozšířila obzor a přečetla řadu knih, které jsem dříve neznala. Luciferův efekt, Hadi v oblecích, kriminální profily FBI. V knize americké psycholožky Marthy Stout „Sociopat odvedle“ jsem se dočetla o ženě, která se navzdory nedokončenému vysokoškolskému vzdělání dlouhá léta vydávala za lékařku. V umění manipulovat svým okolím byla téměř geniální. Pořídila si například maltézského psíka, aby udělala dojem na své okolí. Když ji začal nudit, nechala ho utratit. V ordinaci ale předvedla srdceryvnou scénu se skutečnými slzami, aby vzbudila soucit.

Hned jsem si vzpomněla na kohosi, o němž jsem už několikrát psala, jak s nezbytným fonendoskopem na krku a v bílém plášti obráží po krajích nemocnice a polikliniky a tváří se přitom jako primář Sova z Nemocnice na kraji města. Na co jsou nám desítky fotografií usměvavého premiéra ve skladech řetězců, když jsem se sama na vlastní oči přesvědčila už minulý týden v jinak vždy přezásobeném Makru, že chybí i tak běžné věci, jako je například rýže nebo sardinky?

K čemu je nám ministr zdravotnictví, co se nechá vodit jako marioneta na provázku, která říká něco jiného než jeho šéf a situaci okolo dvou nejvážnějších případů, tedy lidí v kritickém stavu, uvádí slovy „zajímavá situace“? Co to je za poruchu, jež dovoluje člověku, který nemá patřičné vzdělání, tvářit se jako ministr zdravotnictví a situaci lidí bojujících v katastrofálních podmínkách o život označit jako „zajímavou“?

Proč zemi neřídí odborníci, generální krizový štáb, armáda, nebo kdokoliv, kdo s tím má zkušenosti? Jak dlouho ještě budeme poslouchat neuvěřitelné plky premiéra, který všechno řeší „onlájn“, ale ve skutečnosti nevyřešil vůbec nic? Dokonce na tiskovce zřejmě lhal o tom, že kdosi objednal roušky, zaplatil je a ve skladu nebyly. Co to má být za historku? Dělá si z nás legraci?

Mezi novináři se už od pátku vědělo, že bude vyhlášená karanténa. Proč čekal až do neděle, nota bene, proč vyhlašuje karanténu v noci? Jako by nestačilo, že máme zavřené hranice a téměř nemůžeme vycházet ven. Znamená to, že musíme sledovat naši vládu ve dne v noci? Jak se mají připravit ti, kteří v neděli večer už spali?

Pro lidi mé generace a starší je naprosto traumatický fakt, že jsme zase zavření a nemůžeme ven. Lidé vzpomínají na utečence před Hitlerem ve třicátých letech, válku, znárodnění a měnu. Každému z nás se může otevřít nezpracované rodinné trauma. 

V takové chvíli mě napadá, že když to bude trvat příliš dlouho, asi budu běhat po ulici spoře oblečená s rozpuštěnými vlasy, které za mnou povlají v jarním vánku.  Netřeba brát doslovně! 🙂 Tato představa mě ale uklidňuje. Co uklidňuje vás? Představa lodi na otevřeném obzoru? Let vysoko nad zemí? Nebo naopak ponoření se pod hladinu?

Nemám ráda hranice, ostnaté dráty, příkazy, zákazy, buzeraci a nařízení. Nemůžu si nevšimnout (a píšou mi to i další lidé na FB), s jakou nelíčenou radostí se Babiš vyžívá v zákazech všeho druhu. Místo co by přepustil místo u kormidla někomu chytřejšímu, rozhodnějšímu, kdo má víc zkušeností a informací a komu jde primárně o blahu celku, a ne o své vlastní zájmy, a kdo místo vytváření chaosu nabídne koncepční řešení. To ale Babiš nikdy neudělá, protože by si sám pod sebou podřízl větev. Lidé jeho typu to prostě nedělají. Bude v čele tak dlouho, až způsobí totální chaos a zaviní smrt lidí.

Klidně se může stát, že se jednoho rána probudíme a v obci odstřižené od ostatních, v zemi zadrátované od jiných, budeme mít přede dveřmi balíček s plesnivým chlebem z Penamu a zuboženým vodňanským kuřetem s nápisem Čau lidi, přišel jsem vás zachránit! Možná nám k tomu přihodí i jeden tulipán.

Jsme ve válce s virem a dost možná i s lidmi, kteří ho úmyslně či neúmyslně vypustili. Za sebe ale cítím, že jsem také ve válce s Andrejem Babišem – a vím, že v ní nejsem sama. Jeho způsob vyvolávání chaosu, zneužívání situace ve vlastní prospěch a PR může poškodit zdraví i životy mnoha lidí. Je v našem zájmu mu to neumožnit. Bohužel netuším jak, protože před sociopaty a psychopaty je každý normální člověk bezbranný,

P. S.  Karanténu a všechno, co s tím souvisí, budeme samozřejmě dodržovat. A to i ve chvíli, kdy ji nedodržuje Martin Nejedlý. A kdy Andreje Babiše a jeho PR budeme i nadále nejčastěji vídat za šicím strojem, ve skladech potravin, či mezi lékaři a pacienty — zásadně bez roušky. 

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.