Vít Kučík: Jak by vypadal aktuální svět bez Putina?

Ruská ofenzíva na Donbasu se definitivně zadrhla, ukrajinské vojenské špičky začinají opatrně mluvit o termínech vítězného ukončení vojenských operací, tj. vyhnání ruských jednotek z celého ukrajinského území. To Putinova moc nemůže přežít. Jak by vypadal aktuální svět bez Putina?

Klíčovou otázkou by byl charakter ruského nástupnického režimu. Ten v zásadě může mít tři podoby:

● nacionalistický a izolovaný (frustrovaný z porážky, za kterou potrestá vnitřní garnituru, tj. Putinovu kastu, hlubší reflexi nutnou k budování mostů se zahraničím však neprodělá, k aktivní zahranični politice nebude mít síly, což vyústí v hluboké uzavření se do sebe a mezinarodní izolaci).

● nacionalistický a otevřený (s vůdcem typu Navalného, hlubší reflexe a pokusy o částečné znovunavázání vztahů se Západem s cílem zachránit ekonomiku, ovšem s nacionalistickou rétorikou, která by udržela stát pohromadě včetně vlivu na maximum neukrajinských vlivových satelitů).

● liberalní otevřený (znamenal by zhoucení nejen Putinova režimu, ale celé jeho imperiální nacionalistické ideologie o ruském zvláštním vyvolení a předurčenosti, což by nutně vedlo k rychlému drobení Ruské federace na jednotlivé enklávy a mocenskému chaosu). Třetí varianta je nejméně pravděpodobná, první zatím nejpravděpodobnější.

V každém případě půjde o variantu bez Putina a jeho blízké garnitury a v každém připadě Rusko ztratí vůli, energii a prostředky nejen k dalšim zahraničním agresím, ale i aktivní zahraniční politice vůbec. Lízání ran bude trvat minimálně celou generaci. Jaké předvídatelné důsledky to bude mít pro ruské okolí?

● Běloruský diktátor Lukašenko, kterého u moci udržela jen ruská politická intervence, nebude mít oč se mocensky opřít. Navíc bude potřisněn pomocí Putinovi při ukrajinské invazi a nezachrání ho ani obvyklé převlečeni kabátu při ústupu ruských vojsk. První náznak ruské slabosti jej smete, v zemi se ujme vláda opozice kolem Cichanouské, která nastoupí prozápadní směr spolupráce.

● Desperátská ‚Podněsterská republika‘ přestane mít mocenskou oporu v momentě, kdy se z jejího území stáhne oněch 1500 ruských vojáků a z Kremlu přestanou téci peníze. Rychlý přesun pod správu Moldávie. V Moldávii krize proruských sil znamená urychlení jednání o včlenění do EU, neboť proruská orientace bude passé.

● Abcházie a Jižní Osetie budou v trochu jiné situaci – díky blízkosti k Rusku se tamní režimy již dnes snaží zachránit vyhlášením referenda o připojení v naději, že pokud v Rusku zbyde po porážce alespoň trocha nacionalistické energie, bude Rusko ještě bránit ‚vlastní území‘. Vzhledem k tomu, že Gruzie ani Západ toto nikdy neuzná, jde o velký vabank s malou šancí na úspěch. Dny gruzínských separatistických republik budou nejspíš také sečteny.

● Írán – Rusko je jednou z hlavních opor izolovaného íránského režimu. Čína ani Severní Korea ji zcela nevykompenzují. Írán bude mít dost motivace uzavřít znovu dohodu se Západem ohledně svého jaderného programu, jehož součastí tentokrát bude i omezení šíření svých válečných proxy aktivit na Středním východě typu Sýrie a Jemen.

● Sýrie – Assadův režim vstal z polomrtvých jen díky ruským stíhačkám. Iránská podpora na jeho udržení nestačila ani tehdy, navíc spíše ochabne. Lze očekavat pád režimu a zvýšení vlivu Turecka, už jen proto, aby mohlo vratit nepopulární syrské uprchlíky a dostat více pod kontrolu kurdské pohraničí. Kurdům nastanou svízelné časy.

● Arménie – stejně tak i Arménům. Azerové s podporou Turecka pravděpodobně obsadí zbytek Náhorního Karabachu a před arménskými hranicemi je může zastavit jen tlak mezinárodního společenství.

● Čečensko – dny Putinova satrapy jsou přesně tak dlouhé jako Putina samotného; Kadyrov padne spolu se svým pánem. Ihned přijde znovu na pořad dne čečenská nezávislost. Rusko nebude mít ani naznak síly vést nějakou třetí čečenskou válku jako Putin před dvaceti lety, Čečna se nejspíše trhne. A spolu s ní to bude horká otázka také v Dagestánu a možná i jiných předkavkazských enklávách. Bude záležet na vitalitě postputinovké vlády v Kremlu, do jaké míry bude schopna zabranit dominovému efektu.

● NATO – entuziasmus na zvyšování rozpočtů a rozšiřování NATO plyne v posledních letech pouze z ruského agresivního nebezpečí. To může ještě nějakou chvíli setrvačností přetrvávat, ale ne dlouho. Jakmile Evropa pochopí, že Rusko je na generaci mimo hru, opět převáží košile bližší kabátu. Pohodlí pacifismu, upřednostňování sociálních vydajů před vojenskými, vzájemné hospodářské spory a rozmíšky. Utužené a rozšířené NATO začne opět podřimovat a hledat smysl své existence.

● Polsko – bude se cítit díky jasné podpoře Ukrajiny jedním z vítězů konfliktu. Masivně rozšíří vliv ve východoevropském regionu – na Ukrajině, v Pobaltí a jistě i v Kaliningradské enklávě, kde bude usilovat minimálně o demilitarizaci, ne-li o víc. Ztrátou ruského rivala se polská oportunistická pozornost obratí proti západní časti EU, vůči které se polská identita tradičně definuje. Kolem Polska se začne vytvářet skutečné neformalní mocenské Východní křidlo EU, jako kolem jakesi regionální minivelmoci. Na jejím orbitu budou pobaltské země, kandidatské země Ukrajina a Bělorusko, středoevropské země V4, možná i další (Slovinsko). Poprvé se to některým menším zemím nebude muset libit, ale bude to realita. Vliv Německa a Francie bude Východní křidlo vyvažovat přímou transatlantickou vazbou na USA. USA vazbu vytvářejí již dnes masivní vojenskou podporou Ukrajiny, dodávkami vojenské techniky Polsku a Pobaltí, dodávkami kapalného plynu do Pobaltí a Polska, apod. EU si vazby zachovavá především v hospodářské oblasti.

● Maďarsko – Orbánův režim momentálně dosáhl kulminace a bude upadat. Jeho hra spočívala v tanci na dvou oporách – vydíráním té západní přimykáním se k té východní, což doma prodával jako boj za národní zajem. Ztrátou východní opory se ocitne v izolaci, ze které Maďary vysvobodí nejdéle příští volby, které přinesou realističtější prozápadní vládu.

● No a nakonec Česko – po pádu sovětského imperia bylo sjednocující generační naplní budování svobodné tržní společnosti. Co nás bude definovat a sjednocovat po pádu ruského nebezpečí? Po vymizení cilených ruských dezinformačních kampaní, které obludně nafukovaly určité problémy do apokalyptických obrazů? Až budeme uprostřed prosperujícího mírového kontinentu, kdy se další fronty zlomu přesunou na opačnou čast zeměkoule mezi čínskou a taiwanskou hranici? Budou to ekologické otázky spojené s globálním oteplováním? Nějaké technologické otázky spojené s nastupem informační éry a virtuálních prostorů metaverza, které budou generovat stále větší podíl HDP? Nebo kulturní otázky spojené s globalizací a redefinicí rolí mužů a žen? Při pohledu na ukrajinskou frontu je doba kladení těchto futuristických otázek možná blíže, než si myslíme…

S laskavým svolením autora převzato z jeho FB profilu