Vít Kučík: Ukradené ukrajinské děti a jiné nacistické metody Rusů

Nacisté vybrané slovanské děti násilně odebírali rodičům a dávali německým pěstounům k poněmčení. // Současný ruský režim děti z okupovaných ukrajinských území proti vůli příbuzných umisťuje do prověřených ruských rodin na převýchovu.

Německá říše na obsazených územích zaváděla němčinu jako úřední jazyk, včetně změn názvů měst, ulic, veřejných nápisů, apod. // Ruská okupační správa ihned porušťuje názvy měst i ulic a zavádí ruštinu jako úřední jazyk na okupovaných územích.

Nacisté na dobytých územích likvidovali mistní národní elitu (kromě té malé části, která přisahala věrnost Říši a aktivně kolaborovala) – místní kulturní, církevní a komunální činovníky, učitele, spisovatele, novináře, atd. // Ruská okupační správa stíhá a likviduje místní kulturní, církevní a komunální činovníky, zejména faráře a starosty obcí a novináře (pokud odmítnou aktivní kolaboraci), jsou unášeni, někdy mučeni a vyslýcháni, a poté někdy také učiněni „nezvěstnými“.

Nacisté se snažili poněmčit na okupovaných uzemích spolecnost, především mládež. Změnili osnovy, zavedli výuku němčiny, vlastni výklad historie, kultury a současnosti, potlačili výuku mistních národních jazyků. // Ruská okupační správa změnila osnovy výuky ve školách na výuku ruštny, ruské literatury, ruský výklad historie, potlačila výuku ukrajinské literatury. Učitele nutí, aby podepsali souhlas s ruskou výukou, nebo aby odešli ze školství a vystavili se stíhání….

Nacisté na dobytých územích násilně sestěhovávali části obyvatel do ghett, nebo posílali na nucené práce do Německa. // Ruská okupační správa unáši části obyvatel z jejich bydlišť, desetitisíce Ukrajinců násilně deportuje do Ruska, kde musí nuceně žít a pracovat v určených táborech nebo městech.

Nacistické Německo provádělo na dobytých územích násilné barbarské podmanění místní společnosti a totalitní změnu její identity a kořenů, což se více podobalo středověkým, než novověkým praktikám (viz například přičlenění Jižního Tyrolska k Itálii, které se stylem nedalo rovnat s nacistickým řáděním o dvacet let později). Proč Rusko po osmdesáti letech v roce 2022 sleduje právě tento barbarský, středověký způsob konverze porobených území, bude předmětem zkoumání mnoha vědeckých disciplín minimálně ještě po následujících sto let. My laicii můžeme jen sledovat sami na sobě, jak lehce to přenášíme, zvykáme si na to a akceptujeme to.

Nechápali jsme, jak Němci mohli normálně žít, „nevědět“ a nic nedělat, když se toto všechno dělo v jejich sousedství. Nechápali jsme, jak mohly běžné britské a americké rodiny žít a nežádat po svých vládách, aby masivně bomardovaly železniční uzly koncentračních táborů, masivně protestovaly proti eliminaci celých etnik. Nyní si to můžeme vyzkoušet na vlastní kůži – děje se to teď a tady, v našem sousedství, a my sedíme doma, diváme se na televizi, jíme u toho cereálie z krabice.

Dokonce ani nejsme formálně ve válce, nelétají nám na hlavu rakety a nejsme v režimu válečné ekonomiky. Máme tudíž lepší a komfortnější podmínky. Že tomu jako třešnička na dortu chybí ty vyhlazovací tábory s plynovými komorami? Nestihl Stalin zabít více lidí i bez nich?

Anebo když zatím teměř všechny dílky oné genocidní transformační skládačky už máme, jsme si jisti, že se po válce neobjeví důkazy o tom finálním nejzrůdnějším kousku? Že potom na nechápavé otázky těch budoucích, nebudeme zase rozpačitě odpovídat Ale my jsme nevěděli, jak jsme mohli tušit?! Bylo tolik protichůdných informací, všechno tak nějak nejasné, kdo mohl vědět, že až tolik…?!

S laskavým svolením autora převzato z jeho Facebooku. S Vítem Kučíkem chystám rozhovor.