Relativizace komunismu se Petru Pavlovi v konečném důsledku vymstí

Ruku na srdce, pojďme si říct dvě věci. Za prvé. Komunismus byl nejodpornější systém, který kdy existoval. Měl na svědomí mnohem více obětí, než nacismus. Tudíž každý, kdo ho obhajuje, či zlehčuje, zaslouží opovržení. Stejné, jako když někdo hájí nacismus. Za druhé. V současné situaci zatím nemáme jiného kandidáta proti zlu jménem Andrej Babiš, než je Petr Pavel. Tak jsou karty rozdány a my jsme nuceni s nimi hrát, jiné nemáme.

Psala jsem už dříve své výhrady vůči generálu Pavlovi, které se týkaly jeho vtažení do televizní show, kde se nechal nalákat na primitivní vtipy o nepřizpůsobivých. Jako matka dítěte, které přestože nikomu nikdy nic neudělalo, by mohlo z fleku být kandidátkou na tuto nálepku, jsem se na něj spravedlivě rozhořčila. Přitom vím, že když jsem se osobně s Petrem Pavlem v životě setkala, žádné výhrady vůči našemu romskému dítěti neměl. Podobně si nemyslím, že by moderátor Karel Šíp byl rasista, prostě jen nechápe, že se takhle o lidech mluvit ani vtipkovat nesmí. Kdysi před lety, když jsem natočila Třináctou komnatu Vlasty Horvátha, prvního Roma, který vyhrál Superstar, byl Karel Šíp jedním z prvních, kdo Vlastovi telefonoval, aby mu řekl, že se mu film líbil.

Ovšem když tuto argumentaci sdělím doma svým dětem – ano, my boomeři jsme ochotní přimhouřit nad boomerovstvím jiných občas oko – tak mě naprosto nechápou. Jednoho ze synů to natolik pobouřilo, že se chystal napsat stížnost na Radu České televize, protože – jak správně argumentoval – v USA by takový pořad okamžite zrušili. No ano. Jenže nejsme v USA. Takže já, přestože bych nejraději reagovala jako on, přivřu oči a řeknu si, že se nic horšího snad nestane.

No a ejhle!

Na Facebooku aktivní prodavačka a laborantka Jana Filipová zveřejnila srdcervoucí příspěvek o tom, jak do svých 21 let netušila, co je komunismus. Lidé to hojně lajkovali a sdíleli, protože takových tu asi bylo povícero. Argumentovala přitom tím, že nebyla z disidentské rodiny. Jenže z disidentské rodiny nebyla ani většina disidentů! Naopak, znám jich hodně, jejichž rodiče byli komunisté, nebo i něco horšího. Já sama jsem také nebyla z disidentské rodiny. Prostředí disentu jsem si zvolila proto, že mi po zralé úvaze došlo, že lepší alternativa tu není. A ano, také mi bylo 21, nebo i méně, když jsem podepsala Chartu a účastnila se protikomunistického odboje. Fráze o tom, že kdo nic nevěděl, nic nemohl, ať si laskavě paní Jana strčí za klobouk.

Napsala bych jí to osobně, ale tuto možnost mi odepřela poté, co se rozčílila nad tím, že jsem zveřejnila informace o práskači Cyrilu Höschlovi. Pochopitelně; kdo si do svých 21 nestačil všimnout, co je komunismus, nemusí ani na stará kolena postřehnout, co byli zač agenti Státní bezpečnosti, kteří udávali své přátele, kolegy i pacienty. V tomto příběhu ovšem o paní, která nemá moc dobrou rozlišovací schopnost, nejde. Jde o to, že ten její text, který mi dnes po ránu úplně zkazil náladu, sdílel na Facebooku také Petr Pavel. A to je něco, co se nikdy nemělo stát.

Je zřejmé, že se lidé kolem generála snaží ulovit hlasy mezi každým; tudíž ani spodina společnosti, která doteď věří ideálům KSČ, nebo zpochybňuje, oč tehdy šlo, je vítaná. Prostě to tak je. Kdyby se tu inkarnoval Václav Havel, tak by ho v dnešní konstelaci volilo pět procent lidí. Nicméně – a na to pozor: pokud bude prezidentský kandidát sdílet a přeříkavat mravně pochybné hodnocení naší minulosti, podřezává si tím pod sebou větev.

Jednak ho za těch pár ušmudlaných hlasů přestane volit mnohem více lidí, pro které komunismus znamená sprosté slovo, a za druhé se to vymstí celé společnosti. Nemůže přece proboha začít 32 nebo 33 let po Sametové revoluci vyprávět historky o tom, že spousta lidí nevěděla, co byl komunismus. Většina lidí to totiž věděla. A mnozí z nich i velmi hmatatelně na vlastní kůži.

Říkat, že je košer, když to někdo nevěděl, je výrazem nejvyššího hlupáctví a ignorance. U prodavačky možná pochopitelné, u prezidenta v žádném případě.