Papež utopený v mravním bahně

Těžce zkoušená Ukrajina zažívá hrozné časy. Každý den se dívám do tváří mladých mužů a žen, kteří měli být budoucí elitou národa. Na fotografie zavražděných dětí a trosky měst, kde chodily do školy, do parku a na hřiště. Morální povinností každého z nás je Ukrajinu všemožně podpořit a pomoct, aby se zlo, které se táhne z Východu, nedostalo dále na Západ. Lidskoprávní organizace Amnesty International, kterou jsem léta podporovala a v jejíž podpoře mě nyní zastoupil jeden ze synů, vydala prohlášení, které se zmiňuje o chybách ukrajinské strany.

Trochu to připomíná název slavné Werfelovy knihy Ne vrah, zavražděný je vinen. Víc psát nebudu; je k tomu celá diskuse jak na FB, tak na TW, a myslím, že každý člověk pochopí, že to poslední, co Ukrajina v této době potřebuje, jsou zprávy o tom, co dělá špatně. Na ty bude dost času poté, co všechny okupanty zabije, uvězní a vypráská. Můj syn na zprávu zareagoval stejně jako mnoho dalších lidí – měsíční příkaz ve prospěch Amnesty zrušil a přidal k další podpoře Ukrajinců.

Tohle vidění světa, kdy mají přednost masoví vrazi před obětmi a ze všeho nejvíc se hájí práva zločinců, mě dlouhodobě irituje. Stejně jako pokrytectví člověka, který pracuje pro PPF a zamýšlí se nad lidmi, kteří demonstrují v Čechách, a píše, že pískání a vykřikování je hnusné a odsouzeníhodné. Jasně, pískání je hnusné, jenže lidé by nepískali, kdyby už nebyli zoufalí z toho, co si Bureš dovoluje. Nemluvě o tom, že odsuzovat pískání v situaci, kdy pracuju pro zemi, která zabíjí a mučí lidi a odebírá jim orgány, je naprosto absurdní. Všichni ale už si asi tak nějak zvykli na to, že drzost má u nás zelenou, tak to nikdo ani moc nekomentuje.

Poslední přírůstek do sbírky absurdit přidal papež František svým prohlášením, že je Daria Duginová nevinnou obětí války. Přestože v tuto chvíli není ani zřejmé, zda za její smrtí nestojí přímo FSB.

Tolik ukrajinských dětí a ruských dětí, které se staly sirotky – a sirotctví nemá národnost – ztratily otce nebo matku, ať už jsou to Rusové nebo Ukrajinci.

Myslím na tolik krutosti, tolik nevinných, kteří platí za šílenství, šílenství na všech stranách, protože válka je šílenství a nikdo ve válce nemůže říct: „Ne, já nejsem šílený.“ Šílenství války… Vzpomínám si na tu ubohou dívku, kterou v Moskvě vyhodila do povětří bomba pod sedadlem auta. Za válku platí nevinní. Nevinní. Zamysleme se nad touto skutečností a řekněme si: válka je šílenství.

Těsně před tím, než jsem četla jeho výrok, jsem napsala na Twitter:

Prosím vás, nedojímejte se nad Dariou Duganovou, dojímejte se nad mrtvými a znásilněnými dětmi v Buči a v Irpini a nad jejich matkami, které tomu musely přihlížet. Tenhle soucit na nesprávném místě mě vždycky dokáže vytočit.

— Monika Le Fay Слава Україні! Героям Слава! (@MonikaLeFay) August 21, 2022

A za tím si stojím. Duginová není žádnou nevinnou obětí, ani ubohou dívkou. Byla to nenávistná válečná štváčka, která požadovala smrt lidí z Azovstalu a ukrajinskou genocidu. Její země rozpoutala na Ukrajině peklo a poznamenala několik generací nevinných lidí. Vrahem jsou lidé jako ona, Ukrajinci pouhou obětí.

Můžeš být třeba papež, neměl bys na to ale zapomínat. Jinak se utopíš v mravním bahně.