Monika Le Fay
Nechtěla jsem to psát. Máloco mi bylo tak odporné. A nerada říkám o lidech, že jsou zrůdičky. Ale někdy to prostě jinak nejde.
Zdenka Rybová z Hnutí pro život, osoba, která je asistentkou poslance Juchelky (ANO), kandidovala za lidovce do Bruselu a oslavuje výročí „rituální vraždy“ Anežky Hrůzové, zveřejnila ten nejstrašnější tweet, jaký jsem letos četla. Nepředčí ho ani zprávy o hrůzách z Buče, protože každý člověk se srdcem a empatií chápe, že když někdo znásilňuje desetileté a dvanáctileté holčičky, je to peklo na Zemi, které by netrumfl ani Dante.
Rybová se těmto znásilněným dětem posmívala, doporučovala jim opatřit si „houkadlo“ a dítě donosit a pak žádat alimenty. Nevím, jestli jsem v životě četla něco odpornějšího. Za Rybovou přispěchal Roman Joch, který si myslí, že jeho dcerám by se to nestalo, protože by byly ozbrojené. Také máme desetiletou dceru a nějak si nedovedu představit, že by po někom střílela, když se stydí přednést prezentaci do školy, kterou si sama připravila. Žijí ultrakatolíci v nějakém jiném světě? Viděli někdy alespoň nějaký film o válce? Pominu-li, že zvěrstva z Buče jsou ještě horší než to, na co jsme se museli jako děti povinně dívat při promítání filmů o druhé světové.
Bylo by na místě, aby se od Rybové a spol. distancoval Marián Jurečka, který s jejím hnutím spolupracuje, aby od něj dal ruce pryč kněz Marek Orko Vácha a další hlasatelé křesťanství a etiky, kteří hnutí dosud podporovali. Namísto toho s úděsem sleduju, jak se epidemie neempatie a zla šíří. Do diskuse dokonce přispěl kardinál Duka. Místo co by řekl něco opravdu křesťanského, jmenuje mučednici, která než by podlehla znásilnění ruským vojákem, tak se nechala raději zastřelit. Zmiňuje také lidi, kteří se narodili poté, co jejich matku znásilnilli. (Odkaz: „Nepodporujte je! Aneb jak pomoci znásilněným Ukrajinkám?„)
Dřív jsem si myslela, že to, že katolickou církev řídí muži, není až takový problém, když člověk zná jezuitu Františka Líznu, jehož největším přáním bylo vidět porod, nebo benediktina Anastáze Opaska, který platonicky miloval Claudii Cardinal a od něhož jsem získala křestní jméno. Jenže on to problém je. Ve chvíli, kdy se k moci dostane někdo, kdo je naprosto neempatický, kdo neví, co je to znásilnění, nezná děti, ani jejich psychiku (a ze zpovědi, nebo z pouti, se to opravdu dohnat nedá), tak se vyjádří takovým způsobem, že se normálnímu člověku podle nátury buď chce zvracet, nebo zatíná ruce v pěst, či se mu na moment zastaví hrůzou srdce.
Ponoukat znásilněné děti k tomu, aby donosily plod, může někdo opravdu jen velmi omezený, nebo zlý. V civilizovaném světě se něco takového považuje za mučení.
Věnováno Králi Artušovi
Loading…