in , , ,

Česká televize a Český rozhlas pod vlivem izraelské propagandy, neviditelný romský holocaust, neviditelná genocida v Gaze a já si připadám jako naivní debílek, který v 50. letech oslavoval komunismus

Na Čro Plus mluvčí Izraele v ČR Žantovský, reportáž o transportech z Bubnů a Tabery, který vydal největší hasbaristku Kalhousovou. I mně nějakou dobu trvalo než mi došlo, že je úplně jedno o čem mluví, protože podstatné je o čem nemluví. O tom, jak si pochvalovala nápad vystěhovat všechny Gazany, jsem tu před časem psala (na besedě, ne veřejně, na to je dost opatrná).


Na Vltavě čtou Arnošta Lustiga. Osmdesát let po válce! Divím se že nečtou význačné sovětské autory, jako například Fadějeva, příběhy opravdových lidí a o blokádě Leningradu, čímž by se dalo vysvětlit a ospravedlnit řádění na Ukrajině. Sama jsem to v dětství četla a to že Rusové položili desítky milionů životů, je fakt. Z nějakých záhadných důvodů ale podporujeme fašisty jen některé.

(Btw pokud někdo píše o něčem strašném, jako je holocaust, nedělá to z něj ještě dobrého autora. Pokud vás to téma zajímá, doporučuju Prima Leviho,Tadeusze Borowského, nebo Imre Kertésze. První dva spáchali sebevraždu. Borowského Nech sa páči do plynu se skoro ani nedá číst, sám se připravil o život po válce ve 29 letech, Kritizoval mimo jiné židy, kteří se podíleli v Osvětimi na jejím provozu a tím vzbudil značnou nevoli. U nás je téměř neznámý).

Česká televize se kupodivu pochlapila a vydala zprávu OSN o tom, jak Izrael záměrně vraždí palestinské děti, Szánto odjel na dovolenou?


Vzápětí po vydání zprávy o cíleném vraždění dětí, o zastřelení miminka, kterého palestinská matka právě kojila, sociální sítě zaplavila mladá ODS, TOP a lidovci, kteří postují každý den fotografie z výletu do Izraele, pusy od ucha k uchu. Zajímají se o duševní zdraví Izraelců stejně jako by se za války zajímali o duševní zdraví bachařů v Osvětimi. Setkávají se s usměvavou velvyslankyní Kuchyňovou Šmigolovou, která jako jediná z nás viděla legendární děti s uřezanými hlavami. Co na tom, že neexistují, emoční vlna už jede. Stejně jako když Kuchyňové 50. let žádaly smrt Milady Horákové. Nikdy jsem to nechápala, teď to mám v přímém přenosu. Kuchyňové manžel, bezpečnostní expert z CEVRA, se mezitím prezentuje v médiích jako specialista operující poblíž Tel Avivu. LOL.


Romové jedou do Prahy za židovskou kulturou a na židovsky hřbitov, protože také byli oběťmi války. Ano, toto je velká hrůza a mockrát jsem o tom psala. Eli Wiesel ani nechtěl aby byli součástí Muzea holocaustu a vzhledem k tomu, že neměli tolik dochovaných písemností, fotografii, peněz a Hollywood, tak se o tom nemluví. (Rok jsem sledovala Auschwitz Memorial na Twitteru. Ani po Romech, ani po Rusech nic nezbylo.) Proč ale zrovna teď, kdy je 21000 mrtvých dětí v Gaze a další na Západním břehu a v Libanonu?

Moje postesknutí vydal na Britských listech Jan Čulík a nějaký pán to komentoval takto:

Antonín Kalina byl velkou zapomenutou postavou českých dějin, sama jsem se ho bezúspěšně pokoušela nabídnout do ČT. Měl smůlu, že byl komunista, takže se o něm dalších 100 let mluvit nebude, protože všichni kdo kolaborovali před rokem 1989 nyní mají potřebu pronásledovat komunisty. Jo, svět je složitý.

Také se ozval další pán, který už jednou byl za své výroky odsouzený. I druhý příspěvek je zajímavý, vypadá to, jako kdyby i nad utrpením jiných lidí drželi sionisté ideologický dohled.

Také jsem natočila o Terezínu film a mé dítě se právě před pár dny odtamtud vrátilo. Děti také byly před pá týdny v Osvětimi. Ano, já jsem ta matka, která do nich hučela od narození; nejstarší syn dokonce slyšel o Mengelem ještě když jsem ho měla c břiše a scházela se s Otou Krausem, spoluautorem první knihy o Osvětimi, kterého už nikdo poslouchat nechtěl.


Herečka z Teorie velkého třesku Bialik kvílí, že její děti musely vidět tričko s nápisem sionismus je rasismus a zhroutila se z toho. Její děti jsou dospělí kluci a v Gaze IDF klidně střílí miminka, nebo nechají umírat děti a jejich matkám brání je zachránit podobně jako to dělali šmejdi v Islámském státu, ale koho to zajímá. Hasbara na letošní rok čili izraelská dezinformační propaganda dostala do žíly 730 000 000 amerických dolarů, tak to někde musí být vidět.

Když vidím výraz s nímž propaguje dezinformační brožurku pro děti, kterou lidé přirovnávají k nacistickým svinstvům, z fleku bych ji obsadila do role vražedkyně, která se těší až bude zabíjet malé děti v koncentračním táboře.


Jak se všechno furt opakuje. Jednou Rusové pokládají životy v boji proti fašismu, jindy ho sami šíří. Jednou jsou židé oběti, podruhé agresoři vydávají se za oběť. Zdráhám se ale říkat židé, protože sionisti je nereprezentují. Sionismus je něco jako novodobý nacismus.

Sama jsem mnoho let odebírala Roš chodeš, poslouchala Mišpachu, točila o Terezínu a Osvětimi. Dnes si připadám podvedená jako naivní debílci, kteří podporovali komunismus, protože tím chtěli zabránit fašismu.

Není mi líto práce, ta stále platí a oběti holocaustu nemůžou za to, že je zneužívají sionisti. Je mi ale líto, že jsem třeba nepsala a netočila o Nakbě, o vraždění, znásilňování a vyhánění Palestinců 1948, o loupení jejich majetku a půdy. Představte si jak by to vypadalo kdyby ČT a ČrO každý den dávala jeden pořad o Nakbě, jeden o upalování palestinských dětí a jeden o ničení Libanonu, které se podobá Lidicím a Ležákům. Došlo by to některým lidem? Některým možná ani ne.

Tento web čelil masivnímu hackerskému útoku, podpořit nás můžete stále na 282828999/5500.

Prosíme přispějte také na náš podcast VZTEKLÁ FENADěkujeme!

 

Autor: Monika Le Fay

Monika Le Fay je matka několika dětí, dvě porodila a dvě si přivezla. Režisérka několika desítek filmů. Scénáristka a spisovatelka.