Aleš Goldák
Velká protivládní demonstrace v sobotu 3.9. přivedla na Václavské náměstí asi 70.000 (odhady o počtu se liší) občanů nespokojených s politikou vlády Petra Fialy, hlavně v oblasti energetiky. Ale nejen s ní. Z pódia zaznívaly požadavky na přehodnocení našeho západního ukotvení v EU a NATO a příklon k Ruské federaci, která v současné době vede válku na Ukrajině, nejhorší konflikt od konce druhé světové války na evropské půdě.
Kromě těchto požadavků, jdoucích proti našim národním zájmům se však objevily i takové, které můžeme označit za xenofobní, jako je třeba požadavek zabránit ředění národa, který má být naplněn odsunem všech Ukrajinců (po válce) domů neboť jejich mentalita, národní zvyky a pohledy se od těch našich liší a mohou být nebezpečné pro klidné soužití obou národů.
Tyto fašizoidní názory měly oporu i v tom, že mezi podporovateli akce byli i lidé spojení s ultrapravicovou scénou. Svolavatelem demonstrace na Václaváku byl dříve protimuslimský a pozdějí antivaxerský a proputinovský aktivista označovaný za dezinformátora, Ladislav Vrabel.
Tím, kdo však stál skutečně v pozadí, a kdo také na sebe strhl největší pozornost je právník JUDr. Jindřich Rajchl. Pojďme si teď přiblížit osobnost tohoto muže, který v sobotu rozbouřil Václavák, trochu blíže.
Jindřich Rajchl v současné době předseda strany PRO (Právo, Respekt, Odbornost) začínal ve fotbale. Nejprve jako aktivní fotbalista v krajských soutěžích, později funkcionář. Pracoval pro fotbalového bosse Františka Chvalovského, který byl od roku 20O1 stíhán za úvěrový podvod (v roce 2011 odsouzený k deseti letům odnětí svobody, později amnestován). Jindřich Rajchl, který zde získal přezdívku ďáblův advokát, měl také blízko k lidem a firmám, které získaly od fotbalového svazu lukrativní zakázky, např. projekt Bezpečné branky či Středočeský pohár mládeže.
Právníkovi, který měl pověst skvělého řečníka, co se vyzná v legislativě, tvrdě si jde za svým a přitom si uchovává image čistého funkcionáře, však nic z toho neublížilo. Po pádu Chvalovského byl místopředsedou fotbalového svazu a stal se i člověkem Ivana Haška. Jeho kandidatura na předsedu FAČR v roce 2011 však narazila na Berbra.
Rajchl podnikal i v hazardu, když působil jako ředitel společnosti Bwin.com pro Českou republiku a Slovensko. Ani zde se mu však nezadařilo neboť sázková společnost musela před devíti lety své kanceláře zavřít.
Poté, co neuspěl ve fotbalové politice a hazardu, zkusil to Jindřich Rajchl v politice reálné. Stal se členem Trikolory, kterou tehdy vedl Václav Klaus mladší. Zde pak působil jako tzv. spojka na někdejší šedou eminenci ODS Tomáše Hrdličku a exministra za Věci veřejné Kamila Jankovského. Po Klausově rezignaci na jaře před dvěmi lety kandidoval proti zastupující předsedkyni Zuzaně Majerové Zahradníkové, kterou obviňoval z toho, že nabírala podivné členy a cenzurovala nepohodlné názory, na post předsedy strany.
Pojďme nyní k osobnosti zmiňovaného Tomáše Hrdličky. Tento kontroverzní podnikatel, lobbista a pražský komunální politik v ODS nikdy nemíval nejvyšší funkce. Přesto patřil spolu s Oulickým, Rittigem a dalšími k těm členům (Mirek Topolánek je označil za krajské kmotry), kteří měli ve straně největší vliv. Říkalo se, že tento spolupracovník primátora Béma před rokem 2011 ovládal veškeré dění na Magistrátu. Jeho nadvládu nad Prahou ukončil až primátor Svoboda, který navrhl vyloučení ze strany pro poškozování dobrého jména. Vyloučení ze strany pomstil tím, že v roce 2013 pravděpodobně inicioval vzpouru poslanců Úlehly a Floriána, díky které padla deklarovaná podpora 101 hlasů pro Miroslavu Němcovou a byla tak otevřena cesta k předčasným volbám, které nastolily éru Andreje Babiše.
Svou pozornost posléze Hrdlička přesunul do jiné části politiky. V roce 2018 sponzoroval prezidentskou kampaň Miloše Zemana. Stál také za založením několika politických stran – Věcí veřejných a později Úsvitu a SPD. Podle Roberta Vašíčka měl tento, podle všeho zřejmě předlistopadový spolupracovník vojenské kontrarozvědky (viz Cibulkovy seznamy), ovládat v posledně jmenované straně veškeré dění. Ostatně sám Andrej Babiš označil Tomia Okamuru za loutku pražských kmotrů.
Tomáš Hrdlička konzultoval i kampaň Trikolory, Svobodných a Soukromníků v předchozích volbách, a to právě přes právníka Jindřicha Rajchla. A tady se kruh uzavírá. Rajchlova žena vlastní restauraci v domě, kde sídlí jedna z Hrdličkových firem a sám Rajchl mluví o Hrdličkovi jako o svém kamarádovi.
A nyní do současnosti. V lednu tohoto roku Jindřich Rajchl překvapivě rezignoval na předsednickou kandidaturu a z Trikolory odešel. Následně zakládá tzv. Chartu 2022, jež zastupuje antivaxerské aktivisty včetně některých významných dezinformátorů. Na jejím půdorysu pak vzniká strana PRO (Právo, Respekt, Odbornost). Můžeme se jen domnívat, že to byl Tomáš Hrdlička, který Rajchlovi poradil, ať opustí neúspěšnou Trikoloru, s kterou se nikam nedostane, a založí novou stranu. Jako na zavolanou pak přišly průzkumy SANEP. V tom srpnovém, v němž respondenti odpovídali na to, který předseda politické strany
je pro ně nejpřijatelnější jako premiér, se Jindřich Rajchl umístil na čtvrtém místě, hned za Tomiem Okamurou.
Minulý týden pak SANEP vydal průzkum předvolebních preferencí, v němž PRO skončila na 6.místě s překvapivým ziskem 3,9% hlasů. Podotkněme jen, že agentura SANEP nedodržuje standardy seriózních výzkumných agentur (není členem sdružení SIMAR) a její majitel Jan Fulín si nechal v minulosti od SPD údajně zaplatit za předvolební průzkum.
Zajímavý pohled nám skýtá i transparentní účet strany PRO. Strana má účty dva. Jeden pro běžný provoz, kam přispívají menší přispěvatelé částkami nejčastěji od 100 do 500 Kč, objevují se ale i částky vyšší. A pak druhý, určený pro senátní volby (za PRO kandiduje sedm lidí), kde můžeme najít už zajímavější částky i dárce. V měsíci srpnu tak zde přistálo mimo jiné i 100 000 korun od Zdeňka Čadka, což není až tak neznámé jméno. Jak psaly v únoru tohoto roku Seznam Zprávy, podnikatel Zdeněk Čadek, stojící za neprůhlednou společností Batesys One, se snažil přes poslance hnutí ANO Martina Kolovratníka a Pavla Pustějovského protlačit obří strategickou zakázku v řádu jednotek miliard korun na vybudování dvou vysokorychlostních a vysokokapacitních telekomunikačních sítí optického vedení kolem téměř 9 000 km železničních tratí (jednu by si při tom nechal pro sebe a druhou si mohl koupit stát). Podnikatel Čadek se před lety potkal i s nynější kandidátkou PRO do Senátu Janou Zwyrtek-Hamplovou, když se snažil prosadit kontroverzní projekt spalovny v Mohelnici. Zwyrtek-Hamplová v roli zastupitelky byla nejdříve proti, pak však jako starostka změnila názor a spalovnu, ovšem menší, chtěla. Je třeba říci, že se projekt spalovny, který měly provázet i nabídky úplatků, nakonec nerealizoval, protože Čadkem prosazovaná firma měla nedostatečný kapitál a nebylo jasné, kdo by spalovnu provozoval.
Jindřich Rajch kromě právní pomoci odpůrcům covidových nařízení proslul i bojem proti „nastupující cenzuře“, kterou má zavádět stát a mainstreamová média. Že jeho boj za svobodu slova není až tak absolutní, ukázal po atentátu na Dariu Duginovou, dceru putinovského ideologa. Rajchla rozhořčily některé reakce na sociálních sítích, které podle něj atentát schvalovaly, natolik, že vyzval své příznivce k udávání, tedy aby mu posílali podezřelé screeny, jejichž autory pak hodlá žalovat. Mezi žalovanými je mimo jiné ministryně obrany Jana Černochová, Jiří Janda z Evropských hodnot, či epidemiolog Jaroslav Flegr.
Je nutné říci, že Jindřich Rajchl to dělá chytře. Snaží se vyhnout chybám, které udělali předchůdci z Chcíplého psa, který se v podstatě z veřejného prostoru od jara vytratil a objevuje se v něm trochu více až teď, už však spíše jako přívažek svého chytřejšího bratříčka. Podobně také odmítl obhajovat dezinformátory Tušla a Čermáka, jakkoli k tomu byl mnohými příznivci srdceryvně vyzýván. Je evidentní, že si nechce zadat. Nyní si nese v tlumoku grandiózní úspěch ze zaplněného Václavského náměstí a říká si o vůdcovskou roli v elektorátu vlastenecké scény. Lze předpokládat, že zde ovšem narazí na SPD Tomia Okamury. To přečetlo špatně situaci a jeho poslanec Kobza se demonstrace, kde měl vystupovat jako řečník, ani nezúčastnil. SPD za to teď čelí nemalé kritice. Je však jasné, že se o dominanci v tomto sektoru nebude chtít nechat připravit. A to zde navíc svými nenechavými prstíky šmátrá i hnutí ANO, jehož někteří poslanci (Balaštíková, Nacher) svými statusy na sociálních sítích vlastencům nepokrytě nadbíhají.
Známé úsloví říká mnoho zajíců, málo zelíčka. Tzv. vlastenecká scéna vždy dojížděla na to, že pro mnohé její představitele jde především o byznys projekt, tedy když někdo pošle peníze Černohorskému, už je nepošle Vrabelovi. Takže jakkoli se snaží vystupovat sjednoceně, účty mají každý vlastní.
PRO (a nejen oni) chystá i další akce, a tak podzim může být opravdu horký. O tom, zda tento dost možná další projekt kmotra Tomáše Hrdličky bude úspěšný, však rozhodne hlavně vláda. A to tím, jak se vypořádá s inflací a cenami energií, které očividně trápí čím dál tím více občanů. A samozřejmě také tím, zda začne brát vážněji boj s dezinformacemi, které se hojně šíří veřejným prostorem a které mnohé z občanů v sobotu na Václavské náměstí přivedly.
Loading…