Svět se zbláznil a někteří čeští politikové se chovají jako sociopati

Musím říct, že se mi zatím ještě nikdy nestalo, že bych chtěla něco napsat a nešlo to, protože mi došla slova. V poslední době jsem četla tolik zpráv o nesmyslné krutosti vůči dětem, že jsem na to nemohla přestat myslet. Pětiletou jezídskou dívku utýrala Němka, která se připojila k Islámskému státu, společně se svým mužem. Důvod byl ten, že malá otrokyně počurala matraci. Nechali ji na slunci a bez vody umřít žízní. Jejímu utrpení musela přihlížet i matka holčičky, které pod pohrůžkou zastřelení zakázali plakat. Německý soud dal nyní tyrance deset let odnětí svobody. Myslím, že poprvé v životě jsem si přála něčí smrt.

V Afghánistánu zemřelo hladem osm sirotků, bylo jim od jednoho a půl do osmi let. Děti ve válečné Sýrii umírají dnes a denně. Stejně jako děti v Jemenu, nebo v Súdánu, které nemají co jíst.
Když jsem měla nedávno narozeniny, měla jsem potřebu to říct svým dětem. Seděli jsme v restauraci u večeře a tak se mě logicky zeptaly, proč jim to říkám právě teď. Aby z vás nebyli povrchní hajzlové, vyjelo ze mě.
Jak si člověk v dnešní době nemůže být jistý téměř ničím, tak v tomhle mám stoprocentní jistotu, že nám se to stát nemůže. Protože jsem dětem odmala říkala, co se děje a brala je mezi ty, kteří neměli tolik štěstí. Tohle se zřejmě nikdy nepodařilo rodičům těch českých politiků, kteří se nyní předhánějí, kdo se projeví jako větší sociopat.

Probíhající krizi na polsko-běloruské hranici, kterou sleduju už několik týdnů hlavně skrze milosrdné polské dobrovolníky, kteří se snaží pomáhat a jsou už na pokraji sil, komentují čeští politikové od stolu mnohdy tak, že mi nad tím zůstává rozum stát. Mimo jiné se předhání v tom, kdo dřív a líp pošle do Polska vojáky – „chránit hranici“ proti lidem na pokraji smrti. Dochází jim vůbec, oč tady jde?

Přečtěte si také: Monika Le Fay: Můj 17. listopad - děti z Kuncovky bez vody a tepla, doktorka filozofie na lavičce, umlčený Buzerant a stát jako pračka na peníze

V lesích kolem hranic už týdny bloumají lidé, kterými je posunováno mezi oběma zeměmi jako balíky, jsou pronásledovaní a bití, mají hlad a žízeň a trpí podchlazením. Děti, které v některých případech nemají ani boty, bloudí po lese a olizují větvičky stromů, protože trpí žízní. Klerofašistický polský režim zakázal svým občanům pomáhat, takže pokud by někdo vzal umírající dítě nebo těhotnou ženu domů, hrozí mu osm let odnětí svobody za pašeráctví. (FB stránka Zprávy ze zóny smrti.) Chlapec na úvodní fotografii je jedna z dětských obětí. Kardin Adnan.

Dnes byli uprchlíci polévaní vodními děly, protože házeli kamením a jeden polský policista byl zraněný. Do této války, kterou vyvolal Lukašenka a která slouží Putinovi, je zavlečeno mnoho lidí. Kromě naivních nebo zoufalých uprchlíků jsou to také běloruští vojáci a provokatéři, polští občané, kteří na migranty žalují policii, místo co by jim donesli alespoň vodu a mnozí další. I kdyby stokrát někdo na pokraji sil házel kamením, není to důvod pro to, abychom posílali do Polska naši armádu. Poláci mají svých vojáků dost. Co jim ale schází, je empatie a soucit. Na jedné straně nechají zemřít ženu s mrtvým dítětem v břiše, aby se nedopustili potratu, na druhou stranu nechají umírat u hranic nevinné lidi. Bylo jich už nejméně patnáct a mezi nimi i děti. Jednoho devatenáctiletého chlapce zahnali do vody a on se utopil. Nyní jako řešení situace používají vodní děla. V době, kdy jsou všichni už podchlazení a na následky zimy umírají.
Smutné, jak tahle tragická situace, která nenastala ze dne na den, ale trvá už hodně dlouho a stála několik životů, včetně dětských, odhaluje v politicích sociopatické rysy. A co je nejzajímavější, že jim ani nevadí se tím pochlubit.

Přečtěte si také: Monika Le Fay: Směšní jak Štěpán v listopadu - Česko na trajektorii k fašismu