Milan Kubelka
Václavem Klausem a lidmi z okruhu Institutu Václava Klause dlouho vzývané sjednocování se „vlasteneckých sil“ v těchto dnech získává podle všeho poněkud jasnější kontury. Na akcích agilního hnutí Otevřeme Česko – Chcípl PES se objevují i subjekty z okrajového spektra politiky. Například velkou akci na Staroměstském náměstí, které se 17.11. zúčastnilo okolo 10 000 demonstrujících, spolupořádala Trikolóra a Svobodní, Aliance národních sil, hnutí Prameny, Švýcarská demokracie, Volný blok, DSSS, Manifest, Akce D.O.S.T. a mnoho dalších spolků a iniciativ. Vedle tváří Chcípl pes Jakuba Olberta a Jiřího Janečka jste mohli vidět Soňu Pekovou, bývalého kavárníka Davida Tesaře, krajně pravicového extremistu Tomáše Vandase, Zuzanu Majerovou s Liborem Vondráčkem, Lubomíra Volného, antisemitu A. B. Bartoše a Daniela Landu,
Představme si nyní některá méně známá uskupení.
Alianci národních sil vede politoložka Vladimíra Vítová (dříve Al-Malikiová). Ve spektru politických stran se řadí ke krajní levici, podporuje vystoupení z NATO a EU, „tradiční rodinu“ a zestátnění strategických odvětví hospodářství. K jejímu mozkovému trustu patří bývalí politici Ivan David a Jaroslav Bašta, v r. 2019 byl jejím lídrem i známý aktivista Jiří Černohorský.
Hnutí Prameny, jejichž nejznámějšími tvářemi jsou bývalý ekonom a autor univerzálního algoritmu komunikace přírody i lidské společnosti Pansofie Jan Michael Kubín a astrolog Antonín Baudyš. Toto hnutí oslovuje především zájemce o esoteriku a má výraznou afinitu k putinovskému Rusku. Kriticky se staví k EU a NATO, opět podporuje „tradiční rodinu“, národní měnu, prvky „přímé demokracie“, národní stát a tvrdí, že chce zajistit pravdivost, vyváženost a objektivitu veřejnoprávních médií.
Hlavním cílem Švýcarské demokracie je zavedení švýcarského systému řízení státu a následování konzervativní politiky po vzoru Švýcarska, ať už to znamená cokoliv. Její nejznámější tváří je mikrobioložka Soňa Peková, dále také za ni mluví vystudovaná farmaceutka, bývalá zaměstnankyně Ministerstva zdravotnictví a nyní podnikatelka v oboru léčiv, zdravotnických potřeb a doplňků stravy Pynelopi Cimprichová.
Hnutí Manifest, jež založil bývalý kavárník David Tesař, patří do okruhu Trikolóra, Svobodní a Soukromníci. Žádá zeštíhlení státní správy, decentralizaci řízení státu, nízkou administrativní zátěž podnikatelů. Odmítá také „diktát EU“, chce užší spolupráci s našimi „historickými přáteli“ a slovanskými sousedy.
Akce D.O.S.T. je oproti tomu už tradiční sdružení nacionalistického a národně konzervativního charakteru, na veřejné scéně se objevuje už od kauzy okolo Ladislava Bátory a jeho odchodu z Ministerstva školství. Podporovalo prezidenta Václava Klause, odmítalo Lisabonskou smlouvu, multikulturní společnost a hlásalo ochranu „tradiční rodiny“. Sdružuje tradiční katolíky, jako jsou Michal Semín, lidé z okruhu pro-life, a jejich tváří je také antisemita A. B. Bartoš. Pořádá Hovory na pravici, kam si zvalo i představitele domobrany. Sociolog Jiří Přibáň je označil za „fašizující“ a „žlučovitě nenávistné hnutí“. Rovněž Federace židovských obcí vnímá Manifest D.O.S.T. jako „prostředek pro prosazování neofašistických, šovinistických a xenofobních tendencí ve vysoké politice a ve veřejném prostoru“.
DSSS a její předseda Tomáš Vandas jsou představiteli českého radikálního ultranacionalismu se sociálními prvky. Je nástupkyní rozpuštěné Dělnické strany, která podle Nejvyššího správního soudu představovala bezprostřední riziko ohrožení demokracie, protože byla ideově navázána na nacionální socialismus a neonacismus a podporovala násilí.
A všichni tito se potkávají pod taktovkou Otevřeme Česko-Chcípl pes. Jejich propojovacím kanálem jsou silné emoce prezentované anticovidovým hnutím. A silné emoce, ať už pozitivní či negativní, mají velký potenciál spojovat. Známe to z období Občanského fóra a Nagana. V elektrizující atmosféře hustě živené hesly o covidfašismu a svobodě pak snadno zanikne, že se na pódiu objevují i „odporné osobnosti“ typu Tomáše Vandase či A. B. Bartoše. Fašisté, antisemité, ultranacionalisté, tradiční katolíci, esoterici, proputinovští aktivisté a domobranci si tady podávají ruku s občany, které sem přivedlo třeba i naštvání na chaotické kroky odcházející vlády ohledně opatření proti covidu. V kruzích Chcípl pes se na jaře šíří „Omluvný dopis Putinovi“ a dezinformace o Vrběticích. Všichni se jako můry ke světlu slétávají k anticovidovému hnutí a snaží se z něho vytěžit, co se dá. Někteří, jako bývalý odéesák Janeček chtějí zpátky do politiky či podpořit svůj byznys. Jiným se zalíbilo použít anticovidismus jako clickbait a užívají si pozornosti sociálních sítí. Jiným se hodí rublíky od ruských tajných služeb. Zdá se, že „vlhké sny“ Václava Klause o sjednocování krajních politických uskupení poté, co zklamala sázka na SPD, se naplňují. Je tak tomu ale doopravdy? Sjednocování „vlastenců“ zatím naráželo na jejich osobní ambice a ambivalence. Jiří Černohorský by mohl vyprávět. Teď všechno přehlušují silné emoce, které hýbou nejen sociálními sítěmi, a všichni z nich chtějí vymačkat co nejvíc. Proto je třeba přikládat neustále pod kotlem. Že se objevují první násilné činy proti zdravotníkům a představitelům oficiální covidové linie, nevadí. Naopak na sociálních sítích se objevují v čím dál tím větším množství hlasy, že je to pořád málo a že je třeba v násilí přitvrdit. Jestli se u nás můžeme dočkat podobných obrázků jako v Nizozemí či Francii, těžko říct, přece jenom u nás tradice podobná „žlutým vestám“ není.
Až pomine covid a emoce opadnou, opadne i zájem lidí. A toto si myslím dobře uvědomují dva subjekty, které Chcípl pes do svého pelíšku zatím nepřitáhl. A těmi jsou SPD a Přísaha. Tomio Okamura i Robert Šlachta dobře vědí, že na pódiu Otevřeme Česko-Chcípl pes by byli jen jedněmi z mnoha. A těžko se budou chtít fotit vedle politických „trpaslíků“, zvlášť když mají ambice setrvat na politickém nebi přece jen déle. Oba navíc preferují autokratický styl řízení partají, takže si do toho nemůžou chtít nechat kecat od jiných.
Výše zmiňované propojování a sbírání milionu propadlých hlasů se tedy podle mne nekoná. To, co vidíme, je účelové spojenectví, které se veze na vlně vzedmutých emocí. Spojenectví lidí, co mají své osobní zájmy, ať už politické či podnikatelské, a anticovidové hnutí jim v tom má posloužit.
Až však tento příval opadne, zůstanou tady příkopy mezi lidmi, příkopy nedůvěry, které se s každou covidovou vlnou prohlubují. A zasypat je bude hodně těžké, ne-li nemožné. Třeba nám nezbude nic jiného než se naučit žít s odlišnými názory, snažit se nepozabíjet kvůli nim a přitom se neproviňovat vůči pravdě.
A dýdžej Pavel Černocký, podporovatel SPD a bývalý kandidát do Rady ČT, který se bojí židoliberálů, si notuje ve svém Hovoru na gauči s předsedkyní KSČM Kateřinou Konečnou o tom, že komunisté žádný korupční skandál nikdy neměli….
Loading…