Vít Kučík
Konzervatismus bude stále více svázaný s liberální demokracií a osudem homosexuálů, či tzv. barevných imigrantů. Čím více jich bude a čím lépe se jim bude dařit, tím lépe se bude dařit i různým konzervativním životním stylům. Člověk považuje za normu (normální svět) to, co zažil v dětství a mládí. Tehdy změny a vše nové nasává jako houba, jeho adaptabilita je největší. Pak už zaleží na okolnostech a osobní pružnosti, jak se se změnami vyrovnává. Pokud se okolí mění jen zvolna, i ti méně pružní nemají zvláštní problémy, člověk je vcelku přizpůsobivý tvor. V čase velkých změn a rychlých technologických skoků však tento problém nabývá na kontrastu.
Starší generace přestává rozumět světu generace předchozí, protože je natolik odlišný. Pomalejší regiony (venkov) přestávají rozmět těm vývojově rychlejším (velkoměstům) a mají je za bizarní a zvrácené. Vývoj však běží jen jedním směrem, reverze zpět jsou velmi vzácné a pokud se někdy (nutně násilně) podaří, jsou křehké a nemají stabilní základ. V praxi to znamená, že konzervativní módy jednání se stávají kontinuálně minoritními, drolí se a tají jako sníh.
V příštích desetiletích bude tento trend ještě opticky zrychlovat. Umělá inteligence překope současné životní styly, ještě více učiní archaickými rozdily mezi mužskou a ženskou společenskou rolí, technologie syntetické výroby potravin zcela překope náš vztah ke zvířatům, který je také významnou složkou naší tisicileté kulturní identity. A tak podobně. Dnes významná část konzervativců (a samozřejmě i pseudokonzervativců, kteří jen využili zmatení pojmů a své těžko obhajitelné nechutné názory zakryli konzervativním tričkem) brání spontánímu přílivu imigrantů argumentem Stát má mít právo rozhodnout, koho přijme s obavou, že jim naředí jejich kulturní habitat jinými zvyky. To z jejich momentálniho pohledu vypadá logicky i oprávněně.
Kdyby však z jiného pohledu nebylo zřejmé, že daleko významnější nebezpečí pro jejich kulturní prostředí číhá z jiné strany, a sice od vlastních dětí, spoluobčanů, proti kterým je těžko se vyhradit tak snadno, jako proti exotickým Marokáncům, či lidem neurčitého pohlaví v latexových kostýmech.
■ Chováni králíků v kotcích bude znenadání považováno za odpornost rovnou kanibalismu. Zvíře je kámoš, ne jídlo!!! uslyší zpoza plotu ze všech stran. To samé potká slepice, prasata nebo samotné pojmenování hospodářská zvířata.
■ Ale ani psy a kočky jako domácí mazlíky nebude možno jen tak snadno mít doma. Zvíře je partnerská živá bytost, ne otrok, zneužívaný plnit roli vaší hračky emocionálního uspokojení! Živé bytosti dostanou právní status členů domácnosti s právy na vlastní prostor, materiální a citové potřeby, způsoby zacházení, ombudsmany a právníky, zkrátka status srovnatelný s nedospělými dětmi.
■ Komunikace na sociálních sítích (natož emaily či telefon) bude zastaralou menšinovou záležitostí. Střední generace, nemluvě o mladých, bude komunikovat a žít na jiných platformách a prostorech, odkud budou informace a společenské nálady jen omezeně prosakovat do starých dobrých socek. Budou tak vznikat informační ostrovy se stále rozdílnějšími vjemy a pocity. Ony pocity a nálady budou klíčové, protože žádná informace mít bariéru nebude, ale jejich mix vytváří emoce a emoce jsou hybatelem činů. Rozdílné emoce se stávají alfou a omegou problémů již dnes; co teprve zítra.
■ To, co mnozí lidé dělali celý život, AI odsune do bezvýznamnosti. Vyprodukuje ovšem tolik efektivity, že materiálně to nebude problém, všichni budou mít mnohem více, než v minulosti. Rozšíři se ale o řád paleta ‚povolání‘, vlastně lidských zábav a činností. U mnohých z nich druzí lidé budou těžko chápat i naplň, natož jejich užitečnost a smysl. Mnozí budou frustrováni ze zániku svých zaměstnání a zároveň nebudou rozumět povoláním (či identitě, kulturní, názorové, biologické, společenské orientaci) druhých. Když ještě vezmeme v úvahu, že normální svět či tradiční životní styl je věc navýsost individuální, tj. kolik je konzervativců, tolik je odstínů konzervatismu, máme zde obrázek ohrožených, ztracených minorit, potřebující koncept ochrany.
Konzervativní hnutí budoucnosti je nastávajícím moderním levicovým hnutím, chránícím své přívržence před důsledky neosobních kulturně-společenských vztahů stejně, jako stará levice chránila dělnickou vrstvu před důsledky neosobních vlivů volného trhu. A podobně jako se staré levici vymstil extrémismus, který volný trh zcela eliminoval a nastolil násilný socialismus, vymstil by se konzervativcům pokus násilím eliminovat dynamiku společensko-kulturních změn a nastolit nějakou autoritativní reakční represálii. Komunisté nepochopili, že nízké příjmy dělníků a majetkové rozdíly nejsou ultimátním zlem, ale jen negativní efektem něčeho mnohem většího, co je veskrze velmi pozitivní. To pochopili až jejich sociálně demokratičtí bratranci, kteří se spojili s pravicovými liberály a vytvořili nejefektivnější, nejblahobytnější a nejsvobodnější systém lidských dějin – současnou západní liberální společnost.
Radikální konzervativci dneška stejně tak přehlíží, že LGBTI+ agenda a přistěhovalci nejsou ultimátním zlem, které je nutno eliminovat, ale jen malým symptomem něčeho mnohem většího, co nevidí, čemu nerozumí a co může být veskrze velmi pozitivní. Opět bude na jejich umírněných bratrancích, aby toto uvažování vyvedli ze slepé uličky, a ve spojení s umírněnými progresivisty vytvořili systém, který nebude na jedné straně bránit spontánnímu globalizačnímu vývoji, na straně druhé polidští jeho negativní důsledky, tj. bude chránit mikroklima individuálních životních stylů (i kdyby byly sebebizarnější i sebezpátečničtější) tak maximálně, jak jen to bude možné.
My, konzervativci, totiž vůbec homosexuály a muslimské přistěhovalce nemusíme nijak milovat. Měli bychom si ale uvědomit, že oni, jako výstřední a viditelné minority, jsou našimi prototypy, lakmusovými papírky, které signalizují, jak se bude většinová společnost chovat k nám samotným. Oni si nepřáli být minoritou, ale jsou jí. My si také nepřejeme stát se minoritou, ale ať chceme či nechceme, dříve či později, v tom či onom, jí stejně budeme.
My, co chodíme do kostela, i my, co se nyní považujeme za avantgardu, máme cvoky v jazyku a pochodujeme s duhovou vlajkou proti klimatické změně. Všechny naše životní styly budou jednou out, a většina se na ně bude dívat minimálně s nepochopením, ne-li přímo s opovržením a odporem. My se jich přesto budeme chtít držet, jak to půjde, protože jsme jen v čase a prostoru omezení lidé.
Tolerantní liberální společnost práva, která ochranu minorit má zakódovanou ve svých pravidlech, bude jediný životaschopný systém, který pro naše konzervativní archaismy a ostrovy normálního světa bude mít alespoň trochy pochopení. A může je chránit před neporozuměním a zlobou většiny, kterou se nyní snažíme sami zaklínat.
S laskavým svolením autora převzato z jeho FB
Loading…