Monika Le Fay
´
Zatímco civilizovaný svět si připomínal rok od smrti pětileté palestinské holčičky Hind Rajab, která obklopena mrtvými příbuznými několik hodin úpěnlivě prosila o život zavřená v autě, český mediální rybník si toho ani nevšiml. Měl jiné starosti: hejtovat Palestince.
Malé Hind se podařilo volat o pomoc, jenže měla smůlu. IDF její volání zachytila a místo pomoci ji přišla zavraždit. Pro jistotu zavraždila také záchranáře z Červeného půlměsíce, kteří ji vyjeli na pomoc. Kdo slyšel z nahrávky její hlas, který najednou utichne, nikdy v životě na to nezapomene.
HInd se tak stala stejným symbolem jako Anne Frank; symbolem nesmyslného a barbarského utrpení, které provádí náckové jednou převlečení za německé bachaře v lágru, jindy za vojáky nejmorálnější armády světa. Rozdíl mezi nimi není vůbec žádný. A nechte mě říct, že jakkoliv jsem odjakživa proti trestu smrti, věřím, že belgická nadace vzniklá na památku Hind její vrahy najde a usvědčí a že její matka bude vidět, jak do nich někdo vpálí stejný počet kulek jako do malé Hind. (Nebo je alespoň do smrti uvězní někde mimo civilizaci.)
IDF i v těchto dnech, přestože bylo příměří, stále pokračuje ve vraždění palestinských dětí, kterým jsou dva, tři, nebo čtyři roky, takže těžko může tvrdit, že to byli malí teroristi.
O tom naše média ale nějak mlčí. Je třeba sledovat Izraelce, aby se člověk něco dozvěděl.
Cynismus, neempatie, neobjektivita a dezinformace Davida Borka, zpravodaje České televize v Izraeli, mě iritují už pěkně dlouho. Mluvila jsem o tom mj. v podcastu s arabistkou Zorou Hesovou už téměř před rokem. Že používá výrazy, za jaké by se nestyděl ani Eichmann. Je až fascinující, jak lidé, jejichž příbuzní prošli válečným utrpením, dokážou využít z toho všeho to nejhorší a sami se aktivně účastnit dehumanizace jiných lidí, Bez ohledu na to, co to je za lidi.
V Mediálním cirkusu Marie Bastlové Borek, který je symbolem své doby asi jako kdysi Bilak, vysvětlil, že byl v Gaze naposledy před covidem a na Západní břeh raději nejezdi, protože se bojí, že má izraelskou značku na autě. Dělá si z nás ten člověk legraci? Kvůli němu už jsem na zpravodajství ČT z Blízkého východu dávno rezignovala a poslouchám ho jen v případě, že ho komentuje Václav Černohorský, nebo někdo zvenku jako je Pawluscha Novotný, či Břetislav Tureček. O Jakubu Szántóovi, který přišel do ČT z Novy v době, kdy už jsem tam mnoho let pracovala a sbírala ceny za filmy a knihy a který mi píše na sociálních sítích, že jsem nemilá, nevážená a samozvaná paní, ani nemluvě. (Samozvanci a ztroskotanci – co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš).
Náhodou jsem teď zachytila další z Borkových cynických vyjádření na adresu vysídlených Palestinců, že mají na výběr buď stan, anebo jít domů opravit si střechu. To mi přišlo tak neuvěřitelné. jako kdyby jeho ústy promluvil Smotrič, Ben Gvir, nebo přímo Netanjahu. Celý svět viděl záběry rozbombardované Gazy, kde nic nefunguje a jediný, kdo si toho nevšiml, byl zpravodaj veřejnoprávní televize? A to ještě působil u informace, že je ve stanu zima, že si připadá téměř jako disident.
Jeho zprávu vidělo víc lidí, které nadzvedla a někteří ji dokonce přepsali, jako architekt Jakub Nakládal
https://x.com/J_Nakladal/status/1885103383893201330
Nepochybně podstatná část infrastruktury severní poloviny Pásma Gazy je poničená a rozhodně to není v tuto chvíli zóna, která by nabízela OKAMŽITÝ, HLADKÝ PŘECHOD K CIVILNÍMU ŽIVOTU.“
Fakta: 460 tisíc domovů v Gaze (92% všech domovů!) je zničeno (34%) nebo poničeno (58%)
„Na druhou stranu mnoho z těch lidí má na výběr mezi promočeným, vlhkým stanem s nějakými suchými záchody na písečné duně, to znamená ta humanitární zóna, ve které více než rok DESÍTKY, SPÍŠE STOVKY TISÍC LIDÍ KEMPOVALY v jižní části Pásma Gazy.“
1,9 milionu lidí (90%!) bylo vyhnáno ze svých domovů. (V ČR by to odpovídalo 9 milionům lidí.) Gazané se museli za poslední rok v průměru 6x přesouvat – co dva měsíce. „Bezpečné“ cesty a zóny byly mnohokrát bombardovány. Stálý nedostatek vody, jídla, lékařské péče, tepla…
„Anebo poničený, pobořený dům na severu Pásma Gazy. V takové situaci ta volba je poměrně jednoznačná. To znamená vraťme se do našeho původního bytu, byť TŘEBA BUDOU POŠKOZENÁ OKNA, když budeme mít štěstí. Když nebudeme mít štěstí, tak budeme muset TŘEBA PROVIZORNĚ SPRAVIT STŘECHU.“
Izraelská armáda zabila nejméně 47 tisíc lidí, zhruba polovinu tvoří děti a ženy. 111 tisíc je zraněno. Podle vědecké studie Lancet je ale počet obětí zhruba o 40% větší než počítá OSN (data z MoH).
Tolik architekt Jakub Nakládal.
Mnohokrát jsem psala o tom, že je třeba hájit Českou televizi. A že doufám, že zase někdy přijde doba, kdy budou dávat můj film o Karlu Schwarzenbergovi, který btw měl na Izrael a Palestinu naprosto unikátní pohled, pohled člověka, který přišel ze svobodného světa a nezabředl do českého rybníka kamarádíčků a službiček. Proti ČT nic nemám a ani mít nemůžu, když pro ni třicet let pracuju. Co mě ale vytáčí do běla, je současné informování, nebo spíš dezinformování, o dění v Gaze.
Něco podobného se odehrává také na mém oblíbeném kanálu ČrO Plus, jen s tím rozdílem ,že když se člověk cíleně vyhne pořadům Barbory Tachecí a Jana Fingerlanda, tak se může dozvědět z oblasti Blízkého Východu hodně zajímavého.
Nedávno jsem víceméně omylem zaslechla rozhovor, který Bára vedla s Michaelem Žantovským, kde zaznělo, že je dobrý nápad, který předložil Trump, odsunout dočasně i trvale Palestince z Gazy do Egypta a do Jordánska a že by Palestinci měli přijít o svůj status a že by se prostě nemělo stát, aby se nadále množili, protože by jich za chvilku mohlo být třeba 12 000 000. Poradce Pavla a mluvčí Havla na to ani nemrkl. Podle mě je toto vyjádření nejspíš trestným činem.
Celou mediální diskusi o Izraeli a Gaze v ČR ovládá jen několik málo novinářů. Vypadá to, jako kdyby až na výjimky skoro všichni měli nějaké vazby na Izrael. Studovali tam, jsou jím placení, mají tam příbuzné, nebo se cítí jako ti, kteří musí vnášet do naší země propagandu zvanou hasbara, abychom si nevšimli, že také Izrael dokáže páchat genocidu a etnické čistky. Je to podobné, jako kdyby o válce na Ukrajině referovali v médiích jenom Rusové, nebo o etnickém čištění Gazy výhradně jen Palestinci. Pokud by chtěl člověk dojít k jakés takés objektivitě. bylo by třeba, aby v případě diskusí na toto téma proti sobě seděli Izaelci i Palestinci a člověk si mohl udělat svůj názor sám. Nebo muslimové a katolíci. Arabové a naproti nim Židé z Izraele, kteří nesdílí současnou extrémní pravicovou vládní politiku. Zatím to vypadá tak, jako když se ptají fanatických katolíků na kněze, kteří sexuálně zneužívají farníky a farnice včetně dětí. Sto ze sta vám odpřisáhne, že se nic nestalo a že by přece kněz nikdy nic takového neudělal.
Kdy se naše země vzpamatuje z téhle dezinformační propagandy, není jasné, zvláště když poradce premiéra Pojar byl zapletený s izraelským zbrojním průmyslem a spousta tzv. velkých kluků, kteří řídí naši politiku, obchoduje se zbraněmi a co je pro byznys lepší, než střílel na palestinské ženy a děti, které tvoří až 7O% všech obětí.
Za sebe můžu říct jen to, že se toho nebudu účastnit a budu na to poukazovat tak moc, jak jen budu schopná. Po volbě amerického prezidenta jsem se rozhodla, že o fašizujících tendencích budu psát ještě víc, než dosud. A to i na sítích, odkud mnozí právě pro tyto fašizující tendence odešli. Fašos, jak jsem si je pracovně nazvala, začínají zvedat hlavy. Jednou přestrojení za Lenku Zlámalovou, jindy za Mirku Němcovou ,či senátora Hrabu. Nebo novináře, kteří relativizují vraždění dětí.
17 000 mrtvých dětí – a co – máme se z toho posrat? Když nám zdražili máslo?
Loading…