Monika Le Fay
Role žen ve společnosti a v historii je pořád nedoceněná a nepopsaná. Víceméně proto, že historii tvoří muži a ti ji vypráví většinou trochu jinak. Nezažila jsem jediného učitele historie, který by nás učil o významných ženách. Naopak pamatuju profesora, který nám na začátku gymplu řekl, že žena je jako květina, která nejpozději ve čtrnácti uvadá. Byla bych ráda, kdyby se to od té doby změnilo, ale předpokládám, že přes dílčí úspěchy některých osvícených jednotlivců to nebude nic moc.
Abych tuto díru alespoň chabě trošku zalepila, natočila jsem portrét disidentky Jarmilky Bělíkové, blízké přítelkyně Václava Havla, posmrtně také portrét Olgy. Osmkrát jsem vydala vzpomínkovou knihu Dagmar ŠImkové Byly jsme tam taky (podle mě nejlepší knihu o komunismu), přičinila jsem se také o vydání básní Niny Karen a psychologické příručky Jiřiny Prekop; o Jiřině jsem natočila také dva filmy a k tomu portréty Zuzany Baudyšové, Marie Vodičkové, Hany Andronikové a dalších inspirativních žen. Když se na tento výčet zpětně podívám, tak vidím, že to nejsou žádné hvězdy mainstreamu, kromě Olgy, která ale nikdy ženou prezidenta být nechtěla a své období na Hradě zasvětila místo budování vlastní PR charitě. Mediální svět nás ale denodenně přesvědčuje o tom, že být úspěšný neznamená být inteligentní, odvážný, talentovaný či laskavý, spíš to vypadá, že se za úspěch vydává velikost šatů a majetku, nebo schopnost zaplatit si inzerci, která vás vychválí až do nebes, nejlépe se slogany typu ráda čelím novým výzvám a otevřu vám své srdce, s babišovskou grafikou inclusive.
Úspěšné ženy, kterým se podaří posouvat společnost dopředu, obvykle mívají určité vlastnosti. Na prvním místě bych řekla, že je to odvaha. Bez ní se nedá dělat vůbec nic. Pokud nestojíte za svým a nejste schopni se postavit celé evropské psychiatrické společnosti jako Jiřina Prekop se svou teorií o malém tyranovi, k čemu vám bude? Můžete si ji nechat doma v šuplíku. Odvážná byla také Dáša Šimková, která jako jedna z mála utekla z vězeňského kriminálu, podobně jako má vzácná přítelkyně Irenka Vlachová Šimonová. A i když ji chytili, nikdy se nenechala hrozbami přinutit k tomu, aby sklonila hlavu. Trvala na svém. Odvážná byla i spisovatelka Hanka Androniková, která se svou diagnózou vyrazila do pralesa v Peru, aby tam v tichu a samotě léčila rány. Odvážná je také ostravská psycholožka Michaela Mrowetz, která vnesla do naší společnosti metodu bondingu, tak logickou a tak potřebnou při výchovy dítěte matkou. O odvaze Olgy a Jarmilky, Olinky Stankovičové, Dany Němcové, Juliány Jirousové a jiných ani nemluvě. Odvaha nescházela ani Zdeně Mašínové, která byla nucena žít úplně sama v totalitní společnosti poté, co se její bratři prostříleli na Západ a o rodiče ji připravil jak nacismus, tak komunismus. Velmi odvážná byla Božena Krausová, která se vydala za svým Otou na návštěvu Osvětimi. A to teď píšu o ženách, které (s výjimkou Olgy a Dáši) dobře znám, nebo jsem znala, a vím, že to, co říkají, také dělají, nebo dělaly. Je jich samozřejmě mnohem víc a je třeba, aby se na ně nezapomínalo a mluvilo o nich.
A teď se podívejme v souvislosti s odvahou na výroky Danuše Nerudové:
Feministka? Ne, ne, ne, to nejsem! (volební kampaň)
Chtěla jsem studovat vysněnou žurnalistiku, ale rodiče mi to zakázali, že je to nebezpečné, protože by mě mohli zastřelit. (rozhlasový pořad)
Já nejsem odborník na média, já nedokážu soudit, které médium je zmanipulované a které ne… Máme pluralitu názorů a každý může mít jiný názor. (Odpověď na dotaz v Kampusu Hybernská na její pravidelná vystoupení v CNN Prima News a na to, co si myslí o dezinformačních médiích, doprovázená smíchem).
S odvahou se pochopitelně snoubí také inteligence. Protože k čemu by vám byla odvaha, když nemáte co prosazovat. Česká historie je plná žen, které se nedaly. Božena Němcová, Karolina Světlá, Milena Jesenská, Františka Plamínková, Milada Horáková, Růžena Vacková, Dagmar Skálová a další. Z těchto žen jsem bohužel žádnou osobně potkat nemohla. S výjimkou Dagmar Skálové, Rakši, skautské vedoucí, která ovlivnila mnoho dětí a lidí kolem sebe a odnesla si za to trest v podobě neuvěřitelných šestnácti let.
Inteligence ale neznamená to, že jste se naučili ve škole něco přeříkávat nazpaměť a vaše ambice vás přivedly v mladém věku k několika titulům. Inteligence je zejména také emoční a sociální, v níž vynikaly především spisovatelky a novinářky, jako byly Božena Němcová či Milena Jesenská, ale také Olga Havlová, žena z domácnosti, která formálního vzdělání moc nepobrala, ale jak se ukázalo, ani ho nepotřebovala. K čemu vám je inteligence, která se omezuje na vás samotné, nebo na vaše nejbližší a jejich prospěch, ale neslouží také celku, nebo těm, kteří jí tolik nedostali do vínku.
Úžasná Růžena Vacková byla vězněna jak nacistickým, tak komunistickým režimem a přesto se ještě stačila ve stáří připojit k Chartě 77. Ve vězení přednášela ženám bez vzdělání, nebo těm, kterým bylo odepřeno, a učila je se modlit. V prostředí, kde neměly žádné knihy, ani psací potřeby. Jakou asi v sobě musela mít vůli, vnitřní sílu, paměť a schopnost myslet a učit jiné, když ani po šestnácti letech na nic nezapomněla a její vězeňské přednášky mohly být později vydány knižně!
Když se pokusíme srovnat prezidentskou kandidátku s ženami, kterým emoční či sociální inteligence nechyběla, vidíme, že není ani moc co srovnávat. V brzkém věku dosáhla všech možných akademických hodností a stala se rektorkou univerzity, které byla ale poté odebrána akreditace a mluví se o ní zejména v souvislosti s plagiáty a podvody. Na Twitteru se dá dohledat konverzace Tomáše Foltýnka, který upozorňuje na to, že ohledně podvodů rektorku upozornil, ta ale na to nereagovala a ozvala se teprve několik měsíců poté, když už situace byla neudržitelná.
O pochybeních bývalé rektorky se také opakovaně zmiňuje na Facebooku Petr Sodomka, majitel účtu, který (ne jeho vinou) momentálně zmizel. Na Twitteru se dá najít vědecká diskuse ohledně připsání Nerudové pod práci z jiného oboru, který s jejím vůbec nesouvisí.
Další, neméně vzácnou vlastností žen je, když mají dobré srdce. Můžou a nemusí být laskavé. Taková Olga Havlová podle všeho úplně laskavá nebyla, ale udělala pro charitu u nás tolik, co nikdo před ní, ani nikdo potom. Dobré srdce měla i Zuzana Baudyšová, když založila Linku bezpečí, nebo Marie Vodičková, která si osvojila postupně osm, převážně romských, dcer.
Inteligence bez dobrého srdce může být trochu děsivá, vysoké IQ měl i Goebbels. Ve spojení s odvahou a s dobrým srdcem je ovšem neporazitelná. Dobré srdce mají všechny ženy, které se snaží o to, aby děti přicházely na svět v lepších podmínkách, aby nebyly separovány od matek, nebo v ústavech, pokud je jejich biologické matky opustily. Mnoho žen, zejména bezejmenných, se aktivně podílí na ochraně dětí před týráním a zneužíváním (jako to svého času dělala třeba Zuzana Čaputová, nebo Hillary Clinton, která se jako právníčka věnovala dětem a dobročinnosti).
Srdce na svém místě mají i ty, které se starají o lidi z etnických menšin, vyloučených lokalit, zdravotně či mentálně postižené, nebo prostě jen takové, kteří nemají v životě tolik štěstí. Není mi známo, že by se Danuše Nerudová kdykoliv jakkoliv v čemkoliv občansky angažovala. Její kariéra se dá popsat jedním slovem: JÁ.
Poslední vzácnou vlastností, kterou některé ženy dostaly shůry a která se nedá naučit, je talent. Talent hrát na housle jako Iva Bittová, malovat jako sestry Válovky, stavět fantastické stavby jako Eva Jiřičná, zpívat jako Ema Destinnová nebo inspirovat své okolí jako Sidonie Nádherná. Talent asi nemůže být považovaný za ctnost, ale co může být připočítáno k dobru je fakt, že svůj talent nezahodíte a použijete k dobré věci. Byť by to bylo jen že potěšíte ostatní svým zpěvem, nebo vařením úžasných pochoutek. Když ovšem talent postrádáte, zatímco to, co nepostrádáte, jsou ambice, může vás to navést špatným směrem. Třeba k přesvědčení, že máte na to být něčím, čím ve skutečnosti nejste.
Tento text jsem napsala a věnuju všem ženám. S přáním, abychom i my mohly mít jednou na Hradě prezidentku. Odvážnou, inteligentní a s dobrým srdcem. A může se klidně jmenovat třeba Eliška Wagnerová, Džamila Stehlíková, nebo Dana Drábová. Na takovou si ale nejspíš budeme muset ještě chvilku počkat. Protože co spojuje všechny ty inteligentní ženy? Pečlivá práce na vlastním poli, zájem o druhé a pokora. A naprostý nedostatek přemrštěných ambicí a vlastního narcismu.
Loading…