Monika Le Fay
Trauma z Rusů mají v této zemi miliony lidí. Trauma, které se nikdy nezhojilo. Nic na něm nezmění skutečnost, kolik bezejmenných ruských vojáků položilo ve druhé světové válce život, když byli poslání na jatka a hromadně umírali.
Pamatuju si vyprávění mé babičky o válce. Děda byl aktivní v odboji, hrávali jsme si s jeho válečnými vyznamenáními. Spolužačka Elsa zahynula v plynu, stejně jako mnoho dalších lidí ze Zlína. Babička nás nešetřila, od mala nám vyprávěla všechno tak, jak bylo. Včetně toho, jak věšeli po válce jednoho kolaboranta a ona se na to byla podívat. Doba byla naprosto šílená a nepochopitelná a nám dětem na hony vzdálená.
Ještě větší odpor než k Němcům ale paradoxně měla naše Maňa k Rusům. Historky o tom, jak rabovali. znásilňovali a kradli, na každé ruce přitom několik hodinek, nebo jak vytrhávali ze zdí kohoutky v domnění, že kam je zastrčí, tam poteče voda, nebraly konce.
Prababička, která byla přímým svědkem toho, když Maňa urazila zlínského šéfa gestapa, který se jí dvořil, a měla co dělat, aby ho nějak uklidnila (čti opila; bylo to v její restauraci, a prý byl opravdu zuřivý a vyhrožoval babičce lágrem), byla vdova po legionáři. Po nějaké době, kdy žila sama, se dala dohomady s Rudolfem. Byl světoběžník, mladší než ona. Jeho bývalá žena pocházela z Maďarska. Měl bohaté zkušenosti jak s Rusy, tak s Němci. A to, co říkal, bylo děsivé. Totiž, že Rusové jsou mnohem horší, protože Němci jsou alespoň kulturní národ.
Vzpomněla jsem si na jeho slova teď. když čtu v ranních zprávách irozhlasu, že Rusové patrně omylem shodili bombu na vlastní pozice. Od počátky války Rusáci zabíjejí děti, střílí na těhotné ženy a porodnice, dětské onkologie i sirotčince. Jejich vinou zahynul člověk, který přežil několik koncentračních táborů. Nemají slitování se starými lidmi či s invalidy, stejně jako s jejich psy. Podpálili stáj s koňmi. Nemají slitování asi s vlastními vojáky. Co všechno se musí stát, aby to Západ pochopil? Až budou v Polsku?
Ve většině Čechů jsou stále živá traumata z osmašedesátého roku. Kdo ho zažil na vlastní kůži, odporu k Rusákům se nejspíš už nezbavil. Já sama ho mám přenesený už z doby, kdy moje matka chodila krátce před porodem ulicemi Zlína a bála se, že jí ruští vojáci střelí do břicha.
Politička a lékařka Džamila Stehlíková včera citovala na Twitteru slova Garryho Kasparova, že strategie vítězství je jen jedna – útok.
Debata s @Kasparov63: strategie vítezství je jen jedná – útok. Pokud se bojíme toho, co by mohl diktátor udělat, kdyby prohrál, tak ho necháváme vyhrát.
— Džamila Stehlíková (@DzamilaStehlik) March 22, 2022
V onkologii musíme léčit i nebezpečným lékem.
Lze čekat na smrt nebo se pokusit o záchranu.
Ruský nacismus je invazivní melanom
Tohle jsou naprosto přesná slova. Všichni se bojí rakoviny a každý se dívá jinam a doufá, že se ho netýká. Rusové jsou barbaři a na tom nic nezmění žádné řeči. Můžu stokrát soucítit s mladými muži, nahnanými do nesmyslné války, které se ani nesmí říkat válka, ale nemůžu si pomoct, z každého jednotlivého sejmutého tanku, zničené kolony, nebo letadla, mám radost. Protože to znamená, že Ukrajinci zničili někoho, kdo útočí na jejich děti. Zatímco na druhé straně Putin vymýšlí, že ty své pošle do války. To už je naprostá beznaděj a nezbývá mu než popřát, aby dopadl jako Hitler. Používat děti v nesmyslné válce jako vojáky můžou jen naprostí zoufalci.
Слава Україні! Героям Слава!
Loading…