Narozeniny Josefa Mašína

„Nazdárek!“

Vždycky, když jsem uslyšela to slovo z telefonu, věděla jsem, že volá „Pepík“.

Když byli mí synové malí, chodil k nám domů taky „strejda Milan“. 

Na návštěvu jsme jezdili za „paní Zdenou“ a jejím mužem Rudolfem. Po léta tvořili roztomilou partnerskou dvojici, která vydržela společně úplně všechno. On komunista, ona z rodiny, jež komunisty zabíjela. Málokdo, koho znám, uměl žít tak dlouho ve společném svazku, s takovou neochvějnou láskou a smyslem pro humor.

Zrovna včera, když jsme jeli s dětmi autem, jsem vzpomínala na dalšího z party, Otu. Jako mladý býval velmi krásný a měl hustou kštici vlasů. Na nějaké vesnické tancovačce se prý na něj zaměřil žárlivý mladý muž. Možná že právě skutečnost, že mu Ota tančil s děvčetem, vedla k jeho odhalení a následnému uvěznění. Agent chodec Ota si odseděl patnáct let. Jediný člověk, kvůli němuž jsem kdy něco upekla – a on si nakonec ani nevzal.

Všichni tito lidé pocházeli z jiné doby. Z doby, kdy se věřilo na vlastenectví a slova jako čest nebo odvaha měla svou cenu.

Synové generála Mašína a jeho statečné ženy se chovali stejně jako jejich rodiče – nenechali se nikým zastrašit. Společně s Milanem Paumerem se prostříleli na Západ. Jejich souputníci Václav Švéda a Zbyněk Janata takové štěstí neměli. Zahynuli na popravišti, stejně jako strýc Ctibor Novák. Nedávno zesnulý kamarád Vladimír Hradec a další si odkroutili vysoké tresty. Švéda ani Janata nesměli být pohřbeni a urny s jejich popelem byly zničeny.

Ota Rambousek po odchodu do exilu napsal o jejich cestě knihu „Jenom ne strach“. Byla to jedna z úplně prvních knih, kterou mí malí synové četli. Četli ji jako dobrodružný román boje o svobodu. Navíc v ní vystupoval strejda Milan. Hrdinství bylo dokonale reálné, dalo se na něj takřka sáhnout – hrdinové existují a je jen otázka volby, zda se k nim člověk připojí, nebo jimi pohrdá.

Bohužel strejda Milan zemřel, stejně jako starší z bratrů Radek. Odešel také Ota Rambousek, zničený žalem nad tím, že jeho vnuk, který měl to štěstí žít ve svobodě, zahynul při útoku na newyorská „dvojčata“.

Z celé statečné rodiny Mašínů, rodiny, která položila za svou vlast životy a byla trestána popravou a kriminálem, zbyla jen paní Zdena a její bratr Pepík.

Třicet let po listopadové revoluci odmítám s kýmkoliv diskutovat o tom, co jejich rodina pro naši zemi znamenala.

Pepíkovi Mašínovi k jeho narozeninám přeji všechno nejlepší.

Nebýt vás, nemohla bych tento web nikdy provozovat.

Noviny, kam jsem psala komentáře, buď koupil Andrej Babiš, nebo neexistují.

Protože chci i nadále říkat svůj názor na věci, které mi leží na srdci (dětské domovy, týrání dětí, vyrovnání se s komunistickou minulostí, lidská práva, totalitní ideologie, rasismus, ochrana zvířat a přírody a další), založila jsem si tento web.

Díky vám můžu už čtvrtý měsíc psát, co si myslím. Jestliže mají pro vás mé texty smysl, prosím podpořte mě zde.